Tak tohle říkala ke konci kariéry asi největší orienťácká persona, se kterou jsem se mohl více potkat – Dana Šafka Brožková. A přesně tenhle přístup zrovna teď hodlám aplikovat! Minulý rok jsem se dostal globálně asi na svoje maximum a chtěl stoupat ještě dál…
Úspěšný podzimní start na City cross runu v Praze
Místo toho jsem se protrápil přípravou, která se jak kvantitativně, tak kvalitativně pohybovala po docela slušné sinusoidě. Hodně krát se už zdálo, že se z té marnosti už nadobro vykoušu, ale pak vždycky přišel pád zpátky na dno. Značná výhoda toho, když je člověk dole, ale je, že pokud se odrazíte opravdu pořádně, tak je to taky hodně vidět. Je jasné, že nebudu běhat věčně a to taky nechci, ale takhle končit? Někde dole? To si snad ani nezasloužím! Já prostě občas potřebuju neúspěchy a tenhle je pro mě obrovský impuls. Že mě poráží Šéďa jsem si zvykl, ale aby mě poráželi všichni mlaďáci, a to ještě pravidelně? Tak na to si zvykat vážně nechci!
Na tréninkovém kempu u Madridu s Malungem
Když přijedete na nominačky na nominačky v nikterak oslnivé formě a ještě skoro nic nevychází, tak jak by mělo, tak se prostě na ty nominačky nominovat nemůžete. Naštěstí pro mě je tu ale ještě podzim. A na podzim bývá krásně!!!
Výzkumná činnost venku má i své výhody :-) Slunce v duši!!!
Kdo sleduje sociální média jako Instagram nebo Facebook, tak se mohl dozvědět, jak se mi kromě zahajovací disciplíny sprintu vedlo na AMS v dalších disciplínách. Pro ty, kteří tohle nezaregistrovali, tu mám ještě kraťoučké shrnutí a jako bonus něco málo z Hostýnské osmy.
AMS LONG - všichni kluci v TOP 15
Druhý závodní den mě čekala má "klasická" discipína klasika. Závod v oblasti Csanyik byl veskrze očekávaný souboj běžců s mnoha kopci. Terén ne nepodobný brněnským nám náramně sedl, a i když tomu k medaili jak v ženách, tak v mužích chyběl kousíček, můžeme být obrovsky spokojení! Celý čtyřčlenný mužský tým v TOP 15? To rozhodně stojí za trochu pozornosti!
Na tenhle výstup si bez kyslíku netroufl nikdo, kromě pana Profesora. "Když na to máš, tak je z vrcholu nejlepší rozhled!"
AMS SPRINT RELAY - Profesorova rada: "Nevzdávat se! Cíl je až v cíli!!!"
Sprintová štafeta je česká parádní disciplína a vlastně taková tiskárna na diplomy z velkých akcí. A ani tentokrát to nebylo vyjímkou, když po takovém trochu analogickém průběhu k výkonu ZBM na MČR 2016 nakonec kvarteto Janďa, Ňuf, Miloš a Denča urvalo stříbro!
Neběžící část výpravy. Na jeden maďarský kopeček zmrzliny za 200 HUF (asi 18,- Kč) to chce už taky trochu odvahy!
AMS MIDDLE - Profesor radí: "Šlapat se nevyplácí!"
Na middle a štafety jsme se přesunuli výrazně výše do Bukových hor. Čekaly nás jemnější vrstevnicové tvary a taky pro dříve startující trochu míň fér závod. Nemá cenu si tady ale stěžovat, jestli někdo šlapal a někdo ne. Ti co nešlapali, si pozici v lepších startovních skupinách vybíhali několik měsíců v kuse, takže to vlastně fér je. Pro nás (zejména pro mě) je ale veliká škoda, že se tady neběhá buď kvalda, nebo dle WRE. Na middle jsem si věřil a ukazoval v úvodu, že když mi tam pár kontrol spadne, dokážu i s vyšší trávou a kopřivami pod nohama sázet docela slušný bomby. Několik menších chyb v závěru mě připravilo o lepší jak 21. místo. Ale tak jako když se to vezme kolem a kolem, není to vlastně docela fajn? :-) Pája a Denča zase ukázali, že middle prostě umí a zase nám to zacinkalo!
"Na čekané"
AMS RELAY - Profesorský výkon alias "Čo chýbalo!"
Bez toho, aby sme to dávali nejako najavo, boli sme s chalanmi už dlho rozhodnutia, že urobíme v štafetách nějakú tu medailu. Celá naša príprava smerovala k štvrtému augustu. Zostava, taktika, cieľ, to všetko bolo jasné dlho dopredu. Mára je vynikajúci na prvom úseku a svoje kvality potvrdil aj tentoraz. Já mohol v pohode využiť kratších farst a profesorským výkonom a najrýchlejším časom dňa vytvoriť fantastickú pozíciu pre nášho finišmana PíKeja, ktorž je pro túto pozíciu ako rodený! Ešte v polke sme bežali na striebro, pak sa bohužiaľ vloudila nejaká ta chybička a my sa prepadli na konečnúšiestu priečku. Nervozita urobila asi i tentoraz svoje! Je veľká škoda, že mladí chlapci nedostávajú toľko príležitostí, ako by si zaslúžili, potom by sa podobné výpadky ukazovali minimálne! Každopádně dúfam, že naša kráka spoločná rozprávka s nakoniec tak horkým koncommoje spoluběžce nakopne do ďalšej práce! ďakujem za tento zážitok chalani!!!
No jo, zas musí Mlaďák oddřít tu černou práci. Když doprovodíš Ikara na jeho poslední cestě a chceš stihnout závod, nezbývá než stopovat.
Pan Profesor a jeho studenti a jedna s Oťasem (foto: Jakub "Otík" Marek)
AMS BANKET - Pozor! Maďarsko neuznává roztržené tričko uvázané jako čelenka za pokrývku horní části těla!!!
Už jenom boty a jsem ready na banket!
foto: osobní archiv Jakuba "Otíka" Marka
Hostýnská osma 2016 - Zamilovaný profesor: "Když ji miluješ, není co řešit!"
Na poslední chvíli jsem si sehnal registraci na letošní H8 a mohl se tak zase postavit na start mé srdcovky. Na Hostýnské jsem přišel o své ultra-panictví a moc rád se sem zase vracím, když mám tu možnost. Po dvou snadných vítězstvích se Švirdou v kategorii dvojic jsem se chtěl posunout zase o kousek dál a přihlásil se do jednotlivců. Já nijak zvlášť delší běhy netrénuju a vlastně od podzimu neběžel více jak dvě a půl hodiny, bo pro OB to jak známo není tak úplně potřeba. Ale zároveň vím, jak jsme my orienťáci z longů fantasticky zocelení a že mám na tyhle věci zároveň vcelku vlohy. Při pohledu do startovní listiny mi bylo jasné, že pokud se budu na závěr chtít vydrápat na stupně vítězů, budu do toho muset dát opravdu i to co natrénovaáno nemám. Tihle "novodobý ultraběžci" jako jsou Jirkové Čípa a Petr jsou schopni běhat desítku kolem 31' a se vzrůstající kilometráží a sklonem se jejich tempo moc nesnižuje. No já jim říkám Fenomenální Hovada! :-) Navíc pohled na mapy letošního ročníku vzbuzoval ještě větší respekt než loni. Počasí nás naštěstí nakonec uchránilo a bylo příjemně, protože trať byla opravdu hodně drsná a těžkými prudkými výběhy se to jen hemžilo. Navíc bylo na mnoha místech celkem hodně bahna. No trailový masakr jak má být! První kilák klasicky za 4' a spousta vtípků ze strany účastníků běhu na čele, než se vjelo do prvního ostrého stoupání. Tam se při jeho přísném sklonu hodně rychle oddělilo zrno od plev. Já se zařadil poslušně za záda zkušeňáka Karla Axmana na sedmé místo, ale brzy jsem pochopil, že jde trochu pomaleji, než bych potřeboval, pokud chci soupeřit o nějaké lepší pozice. Pak už jsem si běžel většinu času sám a snažil se držet tempo a ukrajovat kiláky. Hodně velkým zpestřením letošního ročníku bylo zařazení nové 111 km dlouhé tratě, která startovala o 6 a půl hodiny dříve ve Vizovicích a po ranním průběhu shromaždištěm pokračovala stejným okruhem, jako jsme měli my. Což znamenalo, že jsem měl možnost tak jednou za hodinu někoho dobíhat a předbíhat. A to byste nevěřili děcka, jakou to udělá radost:-). Postupně jsem se dokázal dostat až na průběžnou třetí pozici a od nějakého 35 km až po poslední občerstvovačku na Tesáku na 56 km jsem se dost natěsno naháněl s nakonec bronzovým Markem Causidisem. Na Tesáku už jsem toho začínal mít dost a nohy přestaly jít hlavně s kopce a bylo jasné, že má Marek více ze hry. Bouchnul jsem količku a zapil to pivkem a vyběhl s náskokem několika sekund pod obávanou Čerňavu. Šli jsme ji dost zostra, protože Marek cítil šanci. Vysoké tempo jsem udržel jen asi dvě třetiny stoupání a pak ucítil v nohách, že zbytek závodu se může proměnit v hotové peklo. Nahoru to ještě šlo. Po Čerňavě jsem vybouchal hodně slušně ještě na poslední vrchol, tedy Kelčský Javorník s rozhlednou. Tady jsem byl ještě nějakou minutku za Markem, ale po nějakém kilometru klesání se to zlomilo. Zbývaly možná tři čtyři kilometry prudkého seběhu. Moje nohy začaly pálit a já je už přestal pořádně zvedat. Tahle situace vyústila v hodně nepříjemný pád. V tu chvíli jsem věděl, že jde do tuhého a že to prostě musím vybojovat hlavně hlavou. Rozběhl jsem se a říkal si, že se hlavně nesmím zastavit, jinak už se nikdy znovu nerozeběhnu. Těšil jsem se na guláš a pivko a sunul se dopředu. Sen, který jsem měl na Tesáku, že to bouchnu pod 6 hodin, se začal pomalu rozplývat, ale to mně začínalo být vcelku jedno. Za mohutné podpory taty a ségry s přítelem jsem doslova proletěl (asi deset na kolák (-: ) závěrečnou rovinkou a našel si prní pěkné travnaté místo, kam jsem si na deset minut ustlal. Vítězství (rozumněj doběhnutí) je moje! A navíc v takovémto čase! Paráda! 65 km/3000 m za 6:03 považuju za jeden z highlightů své běžecké kariéry. Na třetí místo jsem nakonec ztratil 5', ale to je ještě hodně lichotivé vzhledem ke stavům, které jsem na posledních kilácích zažíval. Pátého Petra Hénka jsem nakonec nechal za sebou bezmála 40', takže se asi začnu považovat na ultra-specialistu :-D. Švirda s Pájou potvrdili nesnadnou úlohu superfavoritů a doběhli si za 7:14 pro další jasné vítězství v kategorii dvojic. Po asi tříhodinovém sbírání sil jsem začal pořádně vnímat tu pravou atmosféru a začal si říkat, že sem prostě musím zase znova dorazit! Fantastické příroda, tratě, organizace a hlavně atmosféra, kterou dokáží udělat doběhnuvší závodníci v cíli, dělají z tohoto závodu něco výjimečného. Díky všem, někdy zas! A děkuji své sestře Radce za fantastické buchtičky s krémem, které mě po doběhu doslova postavily na nohy :-)
Sanko, jsi mrtvej? (foto: Michal Popieluch)
Tak nám to tu začalo! Nejprve jsme to AMS za pomoci středověkých kejklířů zahájili na hradě Diósgyör.
Hrdým vlajkonošem české výpravy!
Tam šlo ještě vše dle plánu, horší už to bylo na sprintu. Sprint byl opravdu lahůdkoidní a technicky skoro až na horní hraně náročnosti. Pravda ale je, že se našla spousta borců, kteří to evidentně zvládli a nenastala žádná diskutabilní situace, takže asi opravdu nezbývá, než pořadatelům poděkovat, zatím předvádí opravdu profesionální práci! Já trestuhodně minul schody hned na první kontrolu a to mě moc nepřidalo. Nebyl jsem navíc připravený na první část v obci a otevřených zahradách, která se nacházela mimo embargovaný prostor. Udělal jsem spoustu chyb, na jejichž výběr se můžete podívat pod textem. Nemá smysl tady nějak sáhodlouze brečet. Někdy se prostě daří a někdy, i když máte magický startovní čas 12:34, prostě né. Zítra je taky den a z mezičasů dnešního sprintu a vůbec obecných pocitů je mi jasné, že forma tu prostě je. Zítra je long a začíná se zase od nuly!!!
První nepovedený špurt v "plážákách" :-(
Ostudná chyba na jedničku. Vyběhl jsem první schody, kterých jsem si všiml. 100. místo a 35" chyba!
Rozmyšlená původní volba středem na obíhačku. Navíc jsem neviděl v závěru příběhovou rampu a šel dvoje schody navíc. 82. čas + 20" chyba!
Drobná minela na K17 a následně špatně dočtené popisy, špatná volba a spletené číslo na stojanu u K18. Poslední hlavní hřebíček do rakve. 100. čas a 25" chyba!
Lehký oraz po Botase přišel vhod, protože mě vzápětí čekala kempová dvojkombinace Maďarsko + Jeseníky.
Naše příprava snad není žádné tajemství, tak se tu o ni podělím :-)
První kroky směřovaly do východního Maďarska, konkrétně přímo do okolií terénů Akademického MS poblíž Miškovce. Záhy jsme pochopili, že Bukové hory jsou takový kamenitější bratři Brna a tím pádem jsme se do toho dostali vcelku na pohodu. Mapy jsou tu ale místama trochu slabší, což nám leckdy znemožňovalo naprostou čistotu našich výkonů. No každopádně bylo dobré to vidět a nachystat se na určitou flexibilitu, která bude možná zapotřebí.
První kompotový trénink byl asi nachystán na naše totální odrazení a myslím, že zaslouží absolutorium všichni, kdo našli v téhle zimě a dešti a v ruce s totální omalovánkou všechny terčíky.
Pak už jsme si ale jeli na parádní vlně, která směřovala až k poslednímu, dle mého nejpěknějšímu tréninku celého kempu.
Program byl následující...
Sobota odpoledne: kompotech 8 km Nagy-komasza. Svůj záznam z GPS jsem radši hned po tréninku spálil a zadupal do země, takže se už asi nikdo nepobaví lovením zejména famózní čtyřiadvacítky, na které skončilo svůj boj s tratí několik špičkových světových akademiků :-D
Neděle dopoledne: middle 4,7 km/205 m Bánkút. TraŤ téměř stejná jako maďarské nominačky byla i díky pokračující nepřízni počasí zejména pro kotníkáře opravdovou lahůdkou. My tejpovací hejteři jsme si v tom libovali :-)
Výsledky middlu
Neděle odpoledne: sprint 1,9 km Miskolc downtown. Pěkná trať byla hodně znehodnocena neaktuálností mapy a zavřenými průchody, které nám ale koučové dokreslili do map. Nicméně to sloužilo jako výborný běžecký trénink a pro mě i jako dobrý motivační faktor. Neboť vybíhat na trať poslední a doběhnout první, to se jen tak nestane. A co teprve až obleču své závodní "plážové" kraťasy!!!
GPS tracking ze sprintu trochu inkognito :-D
Výsledky sprint
Pondělí dopoledne: štafetové úseky, celkem 7,5 km Letrás. Trénink společný s několika Maďary. V našich končinách známý Aron Bakó (např. 4. místo MČR Long 2015) nás po pěkném lese dost prohnal, celkově jsme si ale kvalitním technickým vstupem dokázali místní akademické hvězdy povodit.
Znovu trochu nefunkční a inkognito GPS záznam
Malá nápověda (02-pan párek, 03-ing lopuch, 04-dr. lotus, 06-prof. libido, 10-brusna, 11-lokotka, 01-metelka, 05 madam bathory, 08- maflow maslow, 09-HUN1, 26-HUN2)
Výsledky štafet
Pondělí odpoledne: rerun middle WOC 2009 Bánkút. Naše výprava se na tohle odpočinkovější odpoledne rozdělila. Já se přidal k lesákům, kteří si vyjeli do hor zaběhat na parádní tratě z MS 2009.
Mužská trať middlu MS 2009
Úterý dopoledne: long 10,7 km Csokas. Poslední a zároveň asi nejhezčí fáze krátkého kempíku. Pěkný les, dobrá mapa, hezké počasí a moc pěkná trať! Navíc jsme se tam s klukama trochu pohonili po lese a to je vždycky bonus ;-)
Výsledky čtyř měřených postupů z longu (2., 4., 6., 8. kontrola)
Pak už nás čekala jen další úmorná cesta domů, která naštěstí vlastně z Maďarska až tak úmorná není. Středa přišla vhod. Odpočinkový den byl před náročným programem, který nás čekal na závěr týdne v Jeseníkách, nutností!
Rozkaz zněl jasně! Ve čtvrtek ráno sraz na Dolní Moravě! Naše tréninková skupina sestávající se z profesora Libida, Ing. Arch. Lopucha, Pana Párka, Sešuka a Brusny vydržela kompaktní ale jen asi 150 m, když jsem s Lopuchem provedl puč a vydali jsme se na Kraličák delší, ale za to horší cestou. Byl z toho pěkný výběh na nějakou tu minutku a přiznám se, že jsme to místama s panem inženýrem zrovna nechladili 0:-)
No ty návštěvníky webu, co jsou žhaví po novém fotopříběhu asi nepotěším, krom mých instáčovek nic nemám :-( #kralicak
Odpoledne nás čekala příjemná grilovačka u Uweho proložená posilováním s výhledem na celé Jeseníky a okořeněná trochu obskurním výstupem Minářovic psa.
Druhý den minisoustředění u Vojcka v Šumperku jsme měli v plánu provést trochu sightseeingu po nejslavnějších místech zdejšího kraje, místech kde se psala historie. Ráno nás čekal výběh na Kamenný vrch, legendární kopec, kde mě Matthias Kyburz skoro ani neuvisel, když jsem ho doběhl na patý kontrole na MEDu. Jo a od té doby nějak nemůžu pochopit, kde se stala chyba :-).
Odpoledne jsme se přesunuli na místní atletický staďák, kde jsem překonal dosud platný rekord Atletiky Polička na 3km. Po krátkém zastavení u bronzové pamětní desky jsme tam bouchli 2x10' svižně a vyrazili za noční zábavou :-)
Na závěr soustředění jsme měli naordinovaný klasický běh do vrchu Mladkov - Suchý vrch. Už jsme byli lehce rozsekaní, takže se na start postavili už jen ti nejsilnější! Já a Pan Párek! A nevedli jsme si vzhledem k náročnému absolvovanému programu vůbec špatně. Dokonce jsem mezi některými fanoušky zaslechl, že by se snad od příště mělo běhat na Hájkův kopec! No uvidíme! Hlavně uvidíme co forma na to, až se AMS zeptá!!!
No zadarmo to rozhodně nebylo! (foto: Jan Šimůnek)