Kdo sleduje sociální média jako Instagram nebo Facebook, tak se mohl dozvědět, jak se mi kromě zahajovací disciplíny sprintu vedlo na AMS v dalších disciplínách. Pro ty, kteří tohle nezaregistrovali, tu mám ještě kraťoučké shrnutí a jako bonus něco málo z Hostýnské osmy.
AMS LONG - všichni kluci v TOP 15
Druhý závodní den mě čekala má "klasická" discipína klasika. Závod v oblasti Csanyik byl veskrze očekávaný souboj běžců s mnoha kopci. Terén ne nepodobný brněnským nám náramně sedl, a i když tomu k medaili jak v ženách, tak v mužích chyběl kousíček, můžeme být obrovsky spokojení! Celý čtyřčlenný mužský tým v TOP 15? To rozhodně stojí za trochu pozornosti!
Na tenhle výstup si bez kyslíku netroufl nikdo, kromě pana Profesora. "Když na to máš, tak je z vrcholu nejlepší rozhled!"
AMS SPRINT RELAY - Profesorova rada: "Nevzdávat se! Cíl je až v cíli!!!"
Sprintová štafeta je česká parádní disciplína a vlastně taková tiskárna na diplomy z velkých akcí. A ani tentokrát to nebylo vyjímkou, když po takovém trochu analogickém průběhu k výkonu ZBM na MČR 2016 nakonec kvarteto Janďa, Ňuf, Miloš a Denča urvalo stříbro!
Neběžící část výpravy. Na jeden maďarský kopeček zmrzliny za 200 HUF (asi 18,- Kč) to chce už taky trochu odvahy!
AMS MIDDLE - Profesor radí: "Šlapat se nevyplácí!"
Na middle a štafety jsme se přesunuli výrazně výše do Bukových hor. Čekaly nás jemnější vrstevnicové tvary a taky pro dříve startující trochu míň fér závod. Nemá cenu si tady ale stěžovat, jestli někdo šlapal a někdo ne. Ti co nešlapali, si pozici v lepších startovních skupinách vybíhali několik měsíců v kuse, takže to vlastně fér je. Pro nás (zejména pro mě) je ale veliká škoda, že se tady neběhá buď kvalda, nebo dle WRE. Na middle jsem si věřil a ukazoval v úvodu, že když mi tam pár kontrol spadne, dokážu i s vyšší trávou a kopřivami pod nohama sázet docela slušný bomby. Několik menších chyb v závěru mě připravilo o lepší jak 21. místo. Ale tak jako když se to vezme kolem a kolem, není to vlastně docela fajn? :-) Pája a Denča zase ukázali, že middle prostě umí a zase nám to zacinkalo!
"Na čekané"
AMS RELAY - Profesorský výkon alias "Čo chýbalo!"
Bez toho, aby sme to dávali nejako najavo, boli sme s chalanmi už dlho rozhodnutia, že urobíme v štafetách nějakú tu medailu. Celá naša príprava smerovala k štvrtému augustu. Zostava, taktika, cieľ, to všetko bolo jasné dlho dopredu. Mára je vynikajúci na prvom úseku a svoje kvality potvrdil aj tentoraz. Já mohol v pohode využiť kratších farst a profesorským výkonom a najrýchlejším časom dňa vytvoriť fantastickú pozíciu pre nášho finišmana PíKeja, ktorž je pro túto pozíciu ako rodený! Ešte v polke sme bežali na striebro, pak sa bohužiaľ vloudila nejaká ta chybička a my sa prepadli na konečnúšiestu priečku. Nervozita urobila asi i tentoraz svoje! Je veľká škoda, že mladí chlapci nedostávajú toľko príležitostí, ako by si zaslúžili, potom by sa podobné výpadky ukazovali minimálne! Každopádně dúfam, že naša kráka spoločná rozprávka s nakoniec tak horkým koncommoje spoluběžce nakopne do ďalšej práce! ďakujem za tento zážitok chalani!!!
No jo, zas musí Mlaďák oddřít tu černou práci. Když doprovodíš Ikara na jeho poslední cestě a chceš stihnout závod, nezbývá než stopovat.
Pan Profesor a jeho studenti a jedna s Oťasem (foto: Jakub "Otík" Marek)
AMS BANKET - Pozor! Maďarsko neuznává roztržené tričko uvázané jako čelenka za pokrývku horní části těla!!!
Už jenom boty a jsem ready na banket!
foto: osobní archiv Jakuba "Otíka" Marka
Hostýnská osma 2016 - Zamilovaný profesor: "Když ji miluješ, není co řešit!"
Na poslední chvíli jsem si sehnal registraci na letošní H8 a mohl se tak zase postavit na start mé srdcovky. Na Hostýnské jsem přišel o své ultra-panictví a moc rád se sem zase vracím, když mám tu možnost. Po dvou snadných vítězstvích se Švirdou v kategorii dvojic jsem se chtěl posunout zase o kousek dál a přihlásil se do jednotlivců. Já nijak zvlášť delší běhy netrénuju a vlastně od podzimu neběžel více jak dvě a půl hodiny, bo pro OB to jak známo není tak úplně potřeba. Ale zároveň vím, jak jsme my orienťáci z longů fantasticky zocelení a že mám na tyhle věci zároveň vcelku vlohy. Při pohledu do startovní listiny mi bylo jasné, že pokud se budu na závěr chtít vydrápat na stupně vítězů, budu do toho muset dát opravdu i to co natrénovaáno nemám. Tihle "novodobý ultraběžci" jako jsou Jirkové Čípa a Petr jsou schopni běhat desítku kolem 31' a se vzrůstající kilometráží a sklonem se jejich tempo moc nesnižuje. No já jim říkám Fenomenální Hovada! :-) Navíc pohled na mapy letošního ročníku vzbuzoval ještě větší respekt než loni. Počasí nás naštěstí nakonec uchránilo a bylo příjemně, protože trať byla opravdu hodně drsná a těžkými prudkými výběhy se to jen hemžilo. Navíc bylo na mnoha místech celkem hodně bahna. No trailový masakr jak má být! První kilák klasicky za 4' a spousta vtípků ze strany účastníků běhu na čele, než se vjelo do prvního ostrého stoupání. Tam se při jeho přísném sklonu hodně rychle oddělilo zrno od plev. Já se zařadil poslušně za záda zkušeňáka Karla Axmana na sedmé místo, ale brzy jsem pochopil, že jde trochu pomaleji, než bych potřeboval, pokud chci soupeřit o nějaké lepší pozice. Pak už jsem si běžel většinu času sám a snažil se držet tempo a ukrajovat kiláky. Hodně velkým zpestřením letošního ročníku bylo zařazení nové 111 km dlouhé tratě, která startovala o 6 a půl hodiny dříve ve Vizovicích a po ranním průběhu shromaždištěm pokračovala stejným okruhem, jako jsme měli my. Což znamenalo, že jsem měl možnost tak jednou za hodinu někoho dobíhat a předbíhat. A to byste nevěřili děcka, jakou to udělá radost:-). Postupně jsem se dokázal dostat až na průběžnou třetí pozici a od nějakého 35 km až po poslední občerstvovačku na Tesáku na 56 km jsem se dost natěsno naháněl s nakonec bronzovým Markem Causidisem. Na Tesáku už jsem toho začínal mít dost a nohy přestaly jít hlavně s kopce a bylo jasné, že má Marek více ze hry. Bouchnul jsem količku a zapil to pivkem a vyběhl s náskokem několika sekund pod obávanou Čerňavu. Šli jsme ji dost zostra, protože Marek cítil šanci. Vysoké tempo jsem udržel jen asi dvě třetiny stoupání a pak ucítil v nohách, že zbytek závodu se může proměnit v hotové peklo. Nahoru to ještě šlo. Po Čerňavě jsem vybouchal hodně slušně ještě na poslední vrchol, tedy Kelčský Javorník s rozhlednou. Tady jsem byl ještě nějakou minutku za Markem, ale po nějakém kilometru klesání se to zlomilo. Zbývaly možná tři čtyři kilometry prudkého seběhu. Moje nohy začaly pálit a já je už přestal pořádně zvedat. Tahle situace vyústila v hodně nepříjemný pád. V tu chvíli jsem věděl, že jde do tuhého a že to prostě musím vybojovat hlavně hlavou. Rozběhl jsem se a říkal si, že se hlavně nesmím zastavit, jinak už se nikdy znovu nerozeběhnu. Těšil jsem se na guláš a pivko a sunul se dopředu. Sen, který jsem měl na Tesáku, že to bouchnu pod 6 hodin, se začal pomalu rozplývat, ale to mně začínalo být vcelku jedno. Za mohutné podpory taty a ségry s přítelem jsem doslova proletěl (asi deset na kolák (-: ) závěrečnou rovinkou a našel si prní pěkné travnaté místo, kam jsem si na deset minut ustlal. Vítězství (rozumněj doběhnutí) je moje! A navíc v takovémto čase! Paráda! 65 km/3000 m za 6:03 považuju za jeden z highlightů své běžecké kariéry. Na třetí místo jsem nakonec ztratil 5', ale to je ještě hodně lichotivé vzhledem ke stavům, které jsem na posledních kilácích zažíval. Pátého Petra Hénka jsem nakonec nechal za sebou bezmála 40', takže se asi začnu považovat na ultra-specialistu :-D. Švirda s Pájou potvrdili nesnadnou úlohu superfavoritů a doběhli si za 7:14 pro další jasné vítězství v kategorii dvojic. Po asi tříhodinovém sbírání sil jsem začal pořádně vnímat tu pravou atmosféru a začal si říkat, že sem prostě musím zase znova dorazit! Fantastické příroda, tratě, organizace a hlavně atmosféra, kterou dokáží udělat doběhnuvší závodníci v cíli, dělají z tohoto závodu něco výjimečného. Díky všem, někdy zas! A děkuji své sestře Radce za fantastické buchtičky s krémem, které mě po doběhu doslova postavily na nohy :-)
Sanko, jsi mrtvej? (foto: Michal Popieluch)