Od té doby co jsem zplodil poslední příspěvek, stekla každá voda určitě nakonec dolů a Stázina se dostala Kubovi za ženu. Mně se dostal do ruky inženýrský diplom, o tři dny později jsem byl přijat na doktorské studium a o další tři dny později, v pondělí 8. února 2016, prvníden letního semestru jsem už v 8:00 učil páťáky. Jo a tady musí přijít malá rada pro studenty na FASTu: Zapište si mě, jsem nejhodnější učitel! ;-)
Během podzimu jsem udělal další kaiérní skok dopředu. Tentokrát mluvím o OB. Po osmi sezónách v barvách Täby OK jsem změnil dres a začal běhat za Lesní kuny z Malungu (Malungs OK Skogsmårdarna) z oblasti Dalarna. S klubem jsem běhal v Turecku a následně i na kempu v Blekinge. Doma se s ZBM a repre připravoval na tvrdou jarní sezonu.
Antalya O-Days výsledky: middle, middle WRE, long WRE, sprint WRE
Malungs OK v turecké Antalyi
Kaňon Güver
Prvním mistrovským testem byl klasicky nočák. Dařilo se mi a ač to nebylo perfektní, přivezl jsem domů hodně cennou bronzovou medaili. Tento rok se na NOBu totiž sešla nadprůměrná konkurence.
Vyhlášení MČR NOB se občas nepovede naplnit ani vítězem. No nevadí ;-) (foto:Kade)
A pak bylo spoustu kempů a nominaček a takové ty věci. Prostě tento způsob jara zdá se mi poněkud standardním. Zajeli jsme si do bujarého hotelu Jasek do Wrocławi, kde nám nejprve nabídli bujarou noční oslavu svatby a pak nám tu noc raději dali grátis. Zaběhli jsme si svěťáky a já jako správný nominátor bouchnul raději všechny disciplíny.
Výsledky:middle, sprint kvalifikace, sprint finále B a sprintovky
Tady se zrodila legenda "plážových" (mimochodem nejrychlejších) kraťasů!
Jo a podepsal jsem novou sponzorskou smlouvu na dodávku sportovní obuvi se švédským výrobcem SALMING! Díky!
Model Salming Speed na takovéto moje běžné poběhání
A taky jsem zaběhl svůj nový osobáček na 3 km, 9:12, což je zároveň nový platný rekord Atletiky Polička!
Testy v Šumperku a nový PB na 3 km (foto: Kade)
Aby toho před ME nebylo málo, tak než jsme vyrazili na sever lovit lampiony na Tiomile, zakeli jsme si ještě raději potrénovat sprinty do Uherského Brodu. Luhačovice tu připravily další fajn mistrovství ve sprintu (Baptiste mě už podruhé svou přítomností připravil o českou medaili, bylo z toho 4. místo) a sprintových štafetách. Ve štafetě jsem poprvé běžel v žabiňáckém áčku a měl obrovské očekávání. Začátek se nám zrovna nevydařil. Není úplně nejpříjemnější činností, postávat na startu druhého úseku s vědomím, že čtyři další žabiňáci už vyběhli a já tam trčím jen s Kubou Zimmermannemze ZBM 6. Nakonec jsme předvedli neuvěřitelnou stíhací jízdu a doběhli si pro stříbrné medaile :-).
Výsledky MČR Sprintové štafety
Dokument ČT4 o sprintovém víkendu
Dávám do toho všechno! (foto: Anna Auermüllerová)
Letošní 10MILA byla z mé strany plna obrovských očekávání. Běželo se v pro nás "domácím" terénu ve Falunu, zázemí jsme měli v místním kostele hned vedle arény špičkové a já dostal důvěru na důležitý osmý úsek. Celý tým (včetně mě) odvedl kus skvělé práce a tak jsme si domů odvezli výborné 6. místo, nejlepší umístění klubu od roku 2003! Navíc jsme si poradili se všemi kluby z Dalarny (Mora, Stora Tuna, Leksand...) a vyhráli tak ultramega prestižní Dala-kampen.
Týmy Malungu na Tiomile - 6. respektive 50. místo
Hned poté zaklepala na dveře Evropa. Já byl nominován na long a pak jsem měl sedět týden na zadku U tří veverek a čekat na svou další šanci. Nepřišla. Tak jsem si připsal jenom 33. místo za vcelku povedené vystoupení na klasické trati, kdy jsem za sebou nechal slušnou řádku velkých jmen.
Společně s naším masérem Kubou čekáme na svou šanci :-)
Dalším zastavením byla dvojkombinace nominačky MS+Jukola (SWE+FIN). Měl jsem nějaké světlejší momenty, ale jako bych to občas ani nebyl já. Nominačky se tedy úplně nepovedli a tek se letos budu muset spokojit s AMS, což mi velice vyhovuje ;-)
Report z nominaček (stránky repre)
Kvalitní autorská práce Lilla stugan studios: něco pro náročného a taky méně náročného diváka a závěrečný dosud nezveřejněný grilovací timelaps!!!
Paradise u naší chaty
Jukola to byla pro Kuny další skvělá pohádka! Já se tentokrát o místo nevešel do prvního týmu, když mě na poslední chvíli nahradil švédský reproš Anton Östlin. V jednom televizním rozhovoru pro Dalarnskou regionální televizi jsem viděl našeho finišmena Williama Linda mluvit o Tiomile jako o lehkém neúspěchu (nechápu!) a očekávání pro Jukolu tak byla opravdu velká. Bedna pro pevní tým a druhý tým na pódiu=TOP25. No trošku jsem se nad tím pousmál, ale bylo jasné, že při fantastickém závodě na to náš druhý tým, který jsem finišoval, rozhodně má. První tým si počínal parádně a vyběhl další skvělé umístění, tentokrát dokonce 4. místo. My jsme taky běželi slušně a nakonec těsně útočili na klubový rekord B-týmu. Třicátý sedmý flek je fajn, ale příště to bude lepší ;-)
Video o MOKS Jukole (Martin Hammarberg)
Tří týmy Malungu - 4./37./91. místo
A už se pomalu přesouváme do současnosti, do doby kdy se mě chytla více než slušná forma a já ji dokázal přetavit v sérii výborných výkonů. Z mistrovství na middlu v chlapech ještě medaili nemám a musím se přiznat, že po tom co jsem předvedl v lese, jsem si při sbíhání na sběrku na okraji louky u obce Hojná Voda opravdu myslel, že tentokrát jimít budu. Deset sekund na stříbro mrzí, ale brambora podpořená takovýmto výborným výkonem nebolí :-)
Doběh pro 4. místo na MČR middle 2016 (foto: Anna Auermüllerová)
Medailovou příchuť pro mě měl trochu netradičně už první den AMČR, kde jsem v Pardubicích zaběhl skvěle sprint a na Dýmovo zlato mi chybělo jen několik sekund.
Výsledky AMČR sprint a zkrácená
Finiš stříbrného sprintu. (foto: Lokomotiva Pardubice)
Znáte ty úspěchy, které třeba na první pohled nic moc v porovnání s jinými neznamenají, ale jisté rozpoložení a situace z nich udělá ty, na které se opravdu bude vzpomínat? Něco jako když jsem kdysi ještě jako junior vyhrál s Otrim a Bialdou MSR ve štafetách, když jsme porazili Kobru s Davem a Lukem v sestavě? To se stalo teď o víkendu na Botase. Jo jasně vyhrál jsem třídenní v elitě, o tom tu ale nemluvím. Stát se mistrem galaxie a přilehlých vesmírů v pivních štafetách se stává opravdu jednou maximálně dvakrát za deset let! A Tréninkové skupině Pavla B. se to podařilo. Navázali jsme na odkaz, který před několika lety vytvořil můj táta, a pod správným jménem vyrazili do boje. V semifinále jsme toho pravda ještě moc nepředvedli, ale finále to už byla jiná básnička. Náš finišmen Steeve měl dopitý poslední půllitr ještě před tím, než vůbec kterýkoli z našich soupeřů začal. Sen se stal skutečností a já tak můžu svoji krátkou pivní kariéru pověsit na hřebík. Skončit se má v nejlepším!
Celkové výsledky H.S.H. Vysočina cupu
Mistři Galaxie!!! (foto: Alena Voborníková)
Poslední doušky! Je to tam! (foto: Alena Voborníková)
Letos šla má výkonnost bezesporu nahoru a tak se jako správný jájínek a rankoholik musím podělit o svou slávu s celým světem. Už na JK to byla na longu bomba. (výsledky; GPS)
foto: Brian Ward
Na svěťáku na middlu to bylo taky supr. Takováhle konkerence se na SP asi jen tak nesejde... (výsledky;GPS beze mě)
Pak přišly nominačky a výborná forma okořeněná mým senzačním rekordem 9:20 na trojce!!! Český rekord příští rok je tutová záležitost! No a co teprve ten long? Pecka! (výsledky;GPS)
Přes prázdniny jsem bouchnul nějaké ty tréninky, odsoustředil se se ZBM ve Švýcarsku a pak si bouchnul vítězství na Hostýnské osmě se Švirdou. (výsledky)
foto: Hostýnská osma
Od té doby jsem byl součástí jakési sinusoidy. Jednou nahoře, jednou dole. Možná toho bylo o prázdninách moc a sezona byla přeci jen už dlouhá. V září jsem se i tak dokázal připravit na zásadní starty a nakonec si vykoledoval přímou nominaci na závěrečnou sérii světového poháru do švýcarské Arosy.
Výhled z balkónu. foto: Kuba Haldič
Long je moje vášeň a tenhle mě v tom jen přesvědčil, bohužel jsem měl tentokrát vyloženě špatný den a nepadalo mi to tam, ač forma vcelku byla. (výsledky;GPS beze mě)
foto: Kuba Hladič
Middlo bodlo výrazně víc a já trať proběhl bez větší chyby. Bohužel se trochu projevil long a nohy nešly úplně, jak bych si představoval. Přesto jsem rozhodně předvedl supr výsledek! ;-) (výsledky;GPS beze mě)
foto: SPORTIdent
No a teď se dostáváme k tomu, o čem vlastně chci mluvit, o návratu do světové stovky! Ač je to možná pro mnoho lidí velmi úsměvné, já to myslím zcela vážně ;-) Výsledky z letošních světových pohárů mě dopomohly k současnému 99. místu ve světovém rankingu, což je asi po třech nebo čtyřech letech, kdy jsem tam byl naposledy. Tak snad to půjde ještě dopředu, co Dani? :-)
Stav světového rankingu v OB k 9.10.2015
A na závěr jedna aktuální perlička z WRE. Nevím kdy příště se zase stane, aby měli dva bratři (navíc takto vysoko renkově postavení) na bod stejný výsledek :-D.
Vzhledem k nominačnímu klíči (nominace do týmu, nominačky v zahraničí) a atraktivitě samotných závodů byl letos hlavní nominátorský target jasný – druhé kolo svěťáků v Norsku a Švédsku. Kvalitní cílená zimní příprava mi nepřinesla jen návrat do reprezentace, konečnou nominaci na SP, ale i potřebnou sebedůvěru, takže i když jsem cítil lehký pokles formy, nebylo proč si nevěřit. Navíc v téhle konkurenci je radost závodit, nadupanější závod jsem ještě rozhodně nikdy neběžel.
Long
Tak tohle byla z mé strany spíše hra nervů, než čistý koncentrovaný závod. Příprava od stolu dopadla více než skvěle a to dokonce tak, že kouč trefil přibližné umístění prvních pěti kontrol. Už ze staré mapy jsem byl rozhodnutý pro podobný postup na dvojku využít silnice, když navíc Noři v průběhu posledních 40 let ještě postavili jednu přibližovací šotolinu navíc, nebylo už rozhodně o čem diskutovat. Na obíhačce, která byla výrazně výhodnější než přímá varianta, bylo dostatek času na důkladné prohlédnutí zbytku tratě (po výměnu mapy) a vše vypadalo vcelku jednoznačně. Taky mé dnešní ztráty nebyly povětšinou způsobeny volbou, ale realizací či případnou přílišnou pasivitou. Každopádně bych to i tak zhodnotil jako podařený výsledek nebýt jednoho hloupého psychického zkratu. Ono nemusí být moc příjemné už to, když člověk vyběhne do lesa se dvojkou, to mě ale zase tolik nevadí a stává se mi to vcelku často, když ale vše nejde opakovaně tak, jak by mělo, dokáže to rozčílit J. No a to se mi stalo právě tady. Už čtyřka byla dle popisů občerstvovačkou. Tak nějak jsem tedy počítal, že bude více vidět, než standardní kontrolu. Bohužel Noři se asi ještě neprobrali a tak tu krom jednoho pytlíku s kelímky nebylo vůbec nic a já udělal drobnou chybku z možná až přílišné fixace na výraznější místo kontroly. OK nevadí, jde se dál, teď by absence vodit ještě vadit neměla. Po králíkovi na šestku už trochu cítím žízeň, možná i pro signalizované občerstvení na sedmičce. Po cestě ještě přemýšlím, že bych pře jen už bouchnul gelík, jsem v půlce závodu. Nakonec se rozhodnu naštěstí zvolit pro jeho snědení až třetí občerstvovačku na čtrnáctce. To jsem ještě netušil, že mě čeká stejně nemilé překvapení jako o půl hodinu dříve. Dobíhám směrem ke kontrole a sleduje mě nějaký týpek. Paráda, obsluha pití, říkám si. Dobíhám soustředěně na krabičku. „Nejdřív razit potom chlastat“ proletí mi hlavou. Po oražení se rozhlídnu a krom typanovo batohu je tam ještě prázdný lavor. Paráda, takže ani tady nic? Ještě to jednou zkontroluju a vydám se směrem na osmičku. Pohledem ještě zkontroluju borce, který ale čumí tak blbě, jako že snad si užívá to, že s námi vypekl. Tak tohle už nevydržím, zastavím a začnu na něj řvát, že tohle už trochu přehání a že není voda ani na čtverce. Pak pokračuju v krasojízdě, ale trochu rozháraně. Naběhnu na průsek s horkou hlavou a nezkontroluju buzolu. No samo běžím po špatném a minutová chyba na světě. Pak se v dalším průběhu snažím uklidnit a začnu působit trochu defenzivně. Chvíli před průběhem shromaždiště mě dobíhá Estonec Vaher a ztrácím ho v chybě na nepříjemném údolíčku před průběhem. Máš ho kousek před sebou, hlásí Zhaly když se dostávám do závěrečného pytlíku. Zdravě se naštvu a zvyšuju rychlost. Ten mě přeci neporazí, opakuju si. Dobíhám ho za chvilku a vypadá dost unaveně, to mi dodá ještě více sil a jednoznačně beru iniciativu do svých rukou. Bohužel se keště nevyvaruju další minutovky, ale podaří se mi ho setřást a udělal na něj minutu. Tak jsem ho časově neporazil, ale spokojený jsem alespoň s dílčím úspěchem ;-). Celkově panuje asi docela spokojenost. 60. místo vypadá jako slabota, ale já ho beru. Navíc jsem na dvoukilometrovém asfaltu urval jen jeden hřeb, což taky považuju za takový malý zázrak :-D.
Mapa 1 kolo a 2 kolo
Sprintové štafety
Závod tak trochu do počtu, ale byl jsem rád, že si ho můžu zaběhnout. Příprava tentokrát vyšla tak na půl a přesto mi výrazně pomohla. Stejně jako na MČR umožňovala karanténa výhled na část závodního prostoru, takže jsme holky dvakrát viděli a bylo nám předem jasné, že se do pevnosti nepůjde. To se nakonec dalo tak trochu čekat. To, že to bude závod v krosu téměř bez farstování už jsme tolik nečekali (i když i to se dalo tak trochu od Norů čekat). Já se v úvodu vyvezl na zádech vynikajícího Francouze Basseta, který mě dotáhl na záda Kubátíka. S jeho tempem jsem se zcela spokojil (spíše jsem musel) a krom krátké epizodky, kdy jsme volili jinak, jsem to za ním na konci naší velké skupiny (na jejíž čelo se propracoval právě Basset) dobrousil do cíle. Určitě musím být spokojený, nic moc víc jsem předvést nemohl. Naše céčková štafeta navíc celá běžela velmi vyrovnaně a předvedla výborné šestnácté místo v neredukovaném pořadí a zničala spoustu výborných reprezentačních áček.
Výsledky redukovaného pořadí (neredukované asi nejsou L)
Mapa
Sprint
Pokud sprintové štafety byly trochu do počtu, tak sprint byl pro mě do počtu dost masivně. Všechen střelný prach jsem si už vystřílel právě o den dříve a chyběla mi totálně rychlost, což jsem poznal dosti brzo v průběhu závodu. A nejenže nás neposlali do zrovna nejzajímavější části města, ještě nám závod nakonec zrušili (problémy s novým bezkontaktním systémem SI Air), takže ti co neběželi, si mohli slušně mnout ruce. Hubage tak uzavřel další kapitolu svěťáku, kde má zatím statistiku v individuálech 3 starty, z toho 2x zrušeno. Nejhorší příchuť měla tato chyba (ke které se nakonec přihlásil sám výrobce SI a označil ji za chybu softwaru) pro Belgičana Michielse, který zvítězil a vybojoval, tak pro Belgii největší úspěch v historii.
Mapa 1. a 2. kolo
Middle
Závod na krátké byl už jen bonbónek na závěr. Nebyl jsem asi jediný, kdo nastupoval po náročném programu do závodu už dost unavený. Byl jsem ale připravený se s tím pořádně poprat. Pořadatelé si pro nás připravili pořádně těžkou trať. Po vyhodnocení je jasné, že chyb jsem tam udělal možná až příliš (celkem 3 minuty), ale potenciál do budoucna tam rozhodně je. Výsledek znovu vypadá trochu lame, ale při bližším průzkumu jmen okolo mě či za mnou, je jasné, že to nebylo úplně k zahození. Musím jet dál a věřím, že to už bude jen lepší.
Mapa
Mezi příjezdem ze svěťáků v pondělí odpoledne a pátečním odletem na sever na Jukolu mnoho času nezbylo, a tak hlavní náplní mého tréninkového programu byl středeční Memoriál Václava Čevony, kdy jsem si zajel do Ústí nad Orlicí vyzkoušet trojku na dráze. Výkonnostně jsem byl zařazen do druhého běhu a nakonec se to ukázalo jako super volba od pořadatelů. Většinu závodu mi odtáhl Martin Pavliš z Pardubic a já si mohl v relativním poklidu doběhnout pro pěkných 9:34, což je pouhou sekundu za mým loňským osobáčkem.
Při náběhu do cíle při Memoriálu Václava Čevony (foto: Jan Šimůnek)
Jukola
Ani jsem se doma moc neohřál a zase letěl zpátky na sever. Tentokrát mě čekal start na Jukole (která mimochodem zase přepisovala dějiny – 1781 mužských a 1412 ženských štafet) za Täby OK. Tentokrát jsem měl takový ten den blbec, kdy se prostě nic nedaří. Když jsem vyjížděl na poslední úsek, necítil jsem se nijak zvlášť, to mě nemohlo zastavit a já chtěl zaútočit na naše nej úmístění od roku 1996, když jsem tři roky zpátky finišoval po výborném výkonu 58. Tentokrát jsem to dostal na 64. místě, takže šance byla více než velká. Závodem jsem se ale protrápil a dělal množství drobných chybek, po nichž jsem doběhl po lehce dramatickém finiši pro pěknou jednašedesátou pozici a mohla i tak panovat na zpáteční cestě lodí spokojenost.
Jak jsem se zmínil už v minulém článku mé další kroky směřovaly neomylně na Norsko-Švédské pomezí, kde jsem se společně s manšaftem soustředil. Hltali jsme kiláky v panenské přírodě tréninkových prostorů pro MS 2016 a relevantních pro Světový pohár, který se tam odehraje už začátkem června (stránky, nominace ČR). Prostředí kolem Strömstadu už jsem lehce znal, když jsem se v létě 2009 účastnil mistrovství Švédska na ultralongu a ve sprintu a k této akci přidruženému kempu Täb v roce 2009 a tak jsem si zavzpomínal na dobu dvno minulou :-). Na jednom z tréninků jsme se dostali na shromaždiště oblastňáku, který jsem v rámci soustředění běžel, naštěstí pod pseudonymem, takže to nakonec alespoň nebyl takový trapas :-) No jo v téhle době, kdy hamburgare stály ještě 20 SEKů, jsem ještě nebyl vůbec schopný rozumně běhat v těchto terénech...
Rekapitulace soustředění na stránce repre
Posléze přišel přesun naší Täby skupinky (já, Lenďa, Denča) do městečka nad Stockholmem. Odtud jsme vyráželi na 10MILU, která byla letos zase blízko asi 30 minut cesty u největšího švédského letiště Arlanda. Letos jsme měli asi nejslabší tým ve kterém jsem za těch 7 let co běhám za Täby OK startoval. Jako téměř vždy jsem měl běžet poslední a trénink k tomu směřoval, ale kvůli nějakým nachlazením došlo ke změně a já byl poslán na dlouhou noc. Yes konečně se stanu pravým orienťákem;-)!
Letos se jednalo o třetí úsek dlouhý 16,5 km a navíc jsme měli na jedničce Jense, jednoho z nejlepších juniorů ve Švédsku a na dvojce Robbana Söderberga, který sice už není nejrychlejší, ale jistota kvalitní práce z něj přímo čiší. Jens nezaváhal a dojel dvanáctý 21s za Jesperem Lysellem, Robban taktéž přes jednu drobnou chybku tým podržel výborným výkonem a předal mi to na krásném 37. místě necelých 7 minut za čelní skupinou. Jak známo dlouhá noc je nefárstovaná, takže se hodí nějaká slušná společnost. Vybíhal jsem se švýcarem Zbindenem (člen juniorského týmu SUI) v dresu Leksandu, pochopil jsem však, že tenhle borec má sice rychlé nohy, ale mapu by si nejraději ani nebral. Takže nezbývalo nic jiného než nasadit do úprku a pokusit se dostihnout 20s přede mnou startující Pyrinto s Kuukou, který běžel dohromady s Lynxem. Rozjel jsem nohy skoro na max, bohužel oni to vzali stejným stylem a nedařilo se mi ani s minimem koukání do mapy kluky stáhnout. Odstup 20s je v lese už celkem dost a tak když jsme mířili na jedničku, tak jsem zahlédl lampion, kolem něhož kluci určitě proběhli, ale asi ho nerazili. No co už nejsem si jistý, radši se půjdu podívat. Nebyla moje a když jsem zvedl oči slehla se po nich zem. Kontrolu jsem dohledal v podstatě bez zaváhání a na první televizi po dvou kilometrech na louce skupinu vedenou TP znovu zahlédl nějakých 30s přede mnou. Neběžel jsem vůbec špatně a stáhl půl minuty na čelo. To jsem ale ještě netušil jaká, že skupina se ke mě blíží zezadu. Čtyřka v pohodě a první dlouhý postup na pětku začnu v pohodě a na jisto. Pak se ale stočím doprava a trochu se zasekám v zeleném. Naštěstí vyjedu na semiopen kousek před kontrolou zrovna vechvíli, kdy se na něj vyřítí obrovská rychlá skupina asi 150 m ode mě. Ještě netuším kdo a co je to zač, ale chápu, že tuhle příležitost si nesmím nechat ujít. Napálím to naprosto naplno přes paseku a doufám, že se někde nerozsekám a že mi tenhle balík neodjede. K mému štěstí je to opravdu obří skupina a já se stihnu připojit na její chvost, kde už ale někteří vypadají lehce na odstřel, takže je mi jasné, že se musím dostat trochu dopředu. Po chvíli si udělám pár pozic a vidím čelo stoupat do kopce na devítku. Je to jasné vidím modrý dres s hvězdičkami. To musí být Orion a Kratov! Je mi jasné, že pokud vydrží na zádech těchto kluků určitě budu předávat na solidní pozici. Zbytek závodu se snažím viset co to dá. Nic moc jiného se dělat nedá. Kontroluju kódy a opravdu velmi zevrubnou pozici na mapě. Když má přijít nějaký delší úsek s během po cestě nebo třeba po oranici psychicky se vždycky připravím na utrpení několika dalších minut. Tempo je opravdu neskutečné a Kratov se Sildem na čele šoférují neomylně vstříc cíli. Po cestě nakonec seberou úplně všechny, kteří startovali před nimi (2' za mnou, 9' na čelo). Nejdéle vydrží skupinka s Kalevanem, SNO a Malungem, ale i ti to nakonec nedovezou. Na posledním dlouhém postupu je mi jasné, že to už podržím. Nakonec doběhnu 33, se ztrátou 36'' na prvního. V čelním balíku nakonec v jedné minutě předalo 50 týmů a po třech úsecích se začínalo nanovo. Kratov zase jednou udělal z Tiomily Jukolu!
Täby i s výrazně slabším týmem, který následoval po mě, nakonec vytěžily z letoška téměř maximum a finišovaly na 62. místě. No uvidíme co předvedeme na opravdové Jukole v červnu.
můj úsek na GPSmůj úsek na GPS (já ji neměl)
Další víked už jsme zase makali, tentokrát pořádala Pragovka na Sedle dvojzávod Českého poháru. V sobotu jsem předvedl opravdu slušný výkon, jen tomu chyběla trochu fyzička. Jakoby se nohám po dlouhé cestě autobusem ještě moc nechtělo. Naopak v neděli na klasice se mi běželo pocitově o mnoho lépe. Naopak od soboty to ale výsledkově dopadlo výrazně hůř a to nejen kvůli některým hloupým volbám co jsem volil. Asi jsem podržel trochu výletnické tempo.
No a o právě uplynulém víkendu už nás konečně zase jednou pohostily závody na Moravě. Nejsem si úplně jistý zda je to správně zvolená koncepce. Přeci jen chápu lidi (a že jich nebylo zrovna málo), kteří se nakonec rozhodli, že prostě kvůli dvěma 15' běhům ve měste nechtěli zabít celý víkend. Možná by se mohlo popřemýšlet zda tyto sprintíky nescuknout do jednoho dne a ten druhý využít na klasické štafety, nebo klidně lesní závod Českého poháru. I když se mi stávající systém jeví jako krajně nevhodný, musím uznat, že tratě byly po oba dny opravdu zábavné a rozhodně jsem nelitoval, že jsem si sem zajel, koneckonců to konečně nebylo z Brna vůbec daleko. Asi i díky lehké stagnaci mé běžecké formy jsem měl docela velké problémy srovnat se s volbami a zejména v neděli jsem na výrazně jednodušší trati předvedl zkrat, který bych si na svěťácích určitě mohl odpustit.
Uplynulé dva víkendy jsem bral jako čistý trénink. A myslím, že se to opravdu povedlo. Ostrá zkouška všech čtyř disciplín, které poběžím už za pár dnů na svěťácích a pokaždé na opravdu výborných tratích.
MČR Sprint (foto: Anna Auermüllerová)