Vzhledem k nominačnímu klíči (nominace do týmu, nominačky v zahraničí) a atraktivitě samotných závodů byl letos hlavní nominátorský target jasný – druhé kolo svěťáků v Norsku a Švédsku. Kvalitní cílená zimní příprava mi nepřinesla jen návrat do reprezentace, konečnou nominaci na SP, ale i potřebnou sebedůvěru, takže i když jsem cítil lehký pokles formy, nebylo proč si nevěřit. Navíc v téhle konkurenci je radost závodit, nadupanější závod jsem ještě rozhodně nikdy neběžel.
Long
Tak tohle byla z mé strany spíše hra nervů, než čistý koncentrovaný závod. Příprava od stolu dopadla více než skvěle a to dokonce tak, že kouč trefil přibližné umístění prvních pěti kontrol. Už ze staré mapy jsem byl rozhodnutý pro podobný postup na dvojku využít silnice, když navíc Noři v průběhu posledních 40 let ještě postavili jednu přibližovací šotolinu navíc, nebylo už rozhodně o čem diskutovat. Na obíhačce, která byla výrazně výhodnější než přímá varianta, bylo dostatek času na důkladné prohlédnutí zbytku tratě (po výměnu mapy) a vše vypadalo vcelku jednoznačně. Taky mé dnešní ztráty nebyly povětšinou způsobeny volbou, ale realizací či případnou přílišnou pasivitou. Každopádně bych to i tak zhodnotil jako podařený výsledek nebýt jednoho hloupého psychického zkratu. Ono nemusí být moc příjemné už to, když člověk vyběhne do lesa se dvojkou, to mě ale zase tolik nevadí a stává se mi to vcelku často, když ale vše nejde opakovaně tak, jak by mělo, dokáže to rozčílit J. No a to se mi stalo právě tady. Už čtyřka byla dle popisů občerstvovačkou. Tak nějak jsem tedy počítal, že bude více vidět, než standardní kontrolu. Bohužel Noři se asi ještě neprobrali a tak tu krom jednoho pytlíku s kelímky nebylo vůbec nic a já udělal drobnou chybku z možná až přílišné fixace na výraznější místo kontroly. OK nevadí, jde se dál, teď by absence vodit ještě vadit neměla. Po králíkovi na šestku už trochu cítím žízeň, možná i pro signalizované občerstvení na sedmičce. Po cestě ještě přemýšlím, že bych pře jen už bouchnul gelík, jsem v půlce závodu. Nakonec se rozhodnu naštěstí zvolit pro jeho snědení až třetí občerstvovačku na čtrnáctce. To jsem ještě netušil, že mě čeká stejně nemilé překvapení jako o půl hodinu dříve. Dobíhám směrem ke kontrole a sleduje mě nějaký týpek. Paráda, obsluha pití, říkám si. Dobíhám soustředěně na krabičku. „Nejdřív razit potom chlastat“ proletí mi hlavou. Po oražení se rozhlídnu a krom typanovo batohu je tam ještě prázdný lavor. Paráda, takže ani tady nic? Ještě to jednou zkontroluju a vydám se směrem na osmičku. Pohledem ještě zkontroluju borce, který ale čumí tak blbě, jako že snad si užívá to, že s námi vypekl. Tak tohle už nevydržím, zastavím a začnu na něj řvát, že tohle už trochu přehání a že není voda ani na čtverce. Pak pokračuju v krasojízdě, ale trochu rozháraně. Naběhnu na průsek s horkou hlavou a nezkontroluju buzolu. No samo běžím po špatném a minutová chyba na světě. Pak se v dalším průběhu snažím uklidnit a začnu působit trochu defenzivně. Chvíli před průběhem shromaždiště mě dobíhá Estonec Vaher a ztrácím ho v chybě na nepříjemném údolíčku před průběhem. Máš ho kousek před sebou, hlásí Zhaly když se dostávám do závěrečného pytlíku. Zdravě se naštvu a zvyšuju rychlost. Ten mě přeci neporazí, opakuju si. Dobíhám ho za chvilku a vypadá dost unaveně, to mi dodá ještě více sil a jednoznačně beru iniciativu do svých rukou. Bohužel se keště nevyvaruju další minutovky, ale podaří se mi ho setřást a udělal na něj minutu. Tak jsem ho časově neporazil, ale spokojený jsem alespoň s dílčím úspěchem ;-). Celkově panuje asi docela spokojenost. 60. místo vypadá jako slabota, ale já ho beru. Navíc jsem na dvoukilometrovém asfaltu urval jen jeden hřeb, což taky považuju za takový malý zázrak :-D.
Mapa 1 kolo a 2 kolo
Sprintové štafety
Závod tak trochu do počtu, ale byl jsem rád, že si ho můžu zaběhnout. Příprava tentokrát vyšla tak na půl a přesto mi výrazně pomohla. Stejně jako na MČR umožňovala karanténa výhled na část závodního prostoru, takže jsme holky dvakrát viděli a bylo nám předem jasné, že se do pevnosti nepůjde. To se nakonec dalo tak trochu čekat. To, že to bude závod v krosu téměř bez farstování už jsme tolik nečekali (i když i to se dalo tak trochu od Norů čekat). Já se v úvodu vyvezl na zádech vynikajícího Francouze Basseta, který mě dotáhl na záda Kubátíka. S jeho tempem jsem se zcela spokojil (spíše jsem musel) a krom krátké epizodky, kdy jsme volili jinak, jsem to za ním na konci naší velké skupiny (na jejíž čelo se propracoval právě Basset) dobrousil do cíle. Určitě musím být spokojený, nic moc víc jsem předvést nemohl. Naše céčková štafeta navíc celá běžela velmi vyrovnaně a předvedla výborné šestnácté místo v neredukovaném pořadí a zničala spoustu výborných reprezentačních áček.
Výsledky redukovaného pořadí (neredukované asi nejsou L)
Mapa
Sprint
Pokud sprintové štafety byly trochu do počtu, tak sprint byl pro mě do počtu dost masivně. Všechen střelný prach jsem si už vystřílel právě o den dříve a chyběla mi totálně rychlost, což jsem poznal dosti brzo v průběhu závodu. A nejenže nás neposlali do zrovna nejzajímavější části města, ještě nám závod nakonec zrušili (problémy s novým bezkontaktním systémem SI Air), takže ti co neběželi, si mohli slušně mnout ruce. Hubage tak uzavřel další kapitolu svěťáku, kde má zatím statistiku v individuálech 3 starty, z toho 2x zrušeno. Nejhorší příchuť měla tato chyba (ke které se nakonec přihlásil sám výrobce SI a označil ji za chybu softwaru) pro Belgičana Michielse, který zvítězil a vybojoval, tak pro Belgii největší úspěch v historii.
Mapa 1. a 2. kolo
Middle
Závod na krátké byl už jen bonbónek na závěr. Nebyl jsem asi jediný, kdo nastupoval po náročném programu do závodu už dost unavený. Byl jsem ale připravený se s tím pořádně poprat. Pořadatelé si pro nás připravili pořádně těžkou trať. Po vyhodnocení je jasné, že chyb jsem tam udělal možná až příliš (celkem 3 minuty), ale potenciál do budoucna tam rozhodně je. Výsledek znovu vypadá trochu lame, ale při bližším průzkumu jmen okolo mě či za mnou, je jasné, že to nebylo úplně k zahození. Musím jet dál a věřím, že to už bude jen lepší.
Mapa
Mezi příjezdem ze svěťáků v pondělí odpoledne a pátečním odletem na sever na Jukolu mnoho času nezbylo, a tak hlavní náplní mého tréninkového programu byl středeční Memoriál Václava Čevony, kdy jsem si zajel do Ústí nad Orlicí vyzkoušet trojku na dráze. Výkonnostně jsem byl zařazen do druhého běhu a nakonec se to ukázalo jako super volba od pořadatelů. Většinu závodu mi odtáhl Martin Pavliš z Pardubic a já si mohl v relativním poklidu doběhnout pro pěkných 9:34, což je pouhou sekundu za mým loňským osobáčkem.
Při náběhu do cíle při Memoriálu Václava Čevony (foto: Jan Šimůnek)
Jukola
Ani jsem se doma moc neohřál a zase letěl zpátky na sever. Tentokrát mě čekal start na Jukole (která mimochodem zase přepisovala dějiny – 1781 mužských a 1412 ženských štafet) za Täby OK. Tentokrát jsem měl takový ten den blbec, kdy se prostě nic nedaří. Když jsem vyjížděl na poslední úsek, necítil jsem se nijak zvlášť, to mě nemohlo zastavit a já chtěl zaútočit na naše nej úmístění od roku 1996, když jsem tři roky zpátky finišoval po výborném výkonu 58. Tentokrát jsem to dostal na 64. místě, takže šance byla více než velká. Závodem jsem se ale protrápil a dělal množství drobných chybek, po nichž jsem doběhl po lehce dramatickém finiši pro pěknou jednašedesátou pozici a mohla i tak panovat na zpáteční cestě lodí spokojenost.