Jak jsem se zmínil už v minulém článku mé další kroky směřovaly neomylně na Norsko-Švédské pomezí, kde jsem se společně s manšaftem soustředil. Hltali jsme kiláky v panenské přírodě tréninkových prostorů pro MS 2016 a relevantních pro Světový pohár, který se tam odehraje už začátkem června (stránky, nominace ČR). Prostředí kolem Strömstadu už jsem lehce znal, když jsem se v létě 2009 účastnil mistrovství Švédska na ultralongu a ve sprintu a k této akci přidruženému kempu Täb v roce 2009 a tak jsem si zavzpomínal na dobu dvno minulou :-). Na jednom z tréninků jsme se dostali na shromaždiště oblastňáku, který jsem v rámci soustředění běžel, naštěstí pod pseudonymem, takže to nakonec alespoň nebyl takový trapas :-) No jo v téhle době, kdy hamburgare stály ještě 20 SEKů, jsem ještě nebyl vůbec schopný rozumně běhat v těchto terénech...
Rekapitulace soustředění na stránce repre
Posléze přišel přesun naší Täby skupinky (já, Lenďa, Denča) do městečka nad Stockholmem. Odtud jsme vyráželi na 10MILU, která byla letos zase blízko asi 30 minut cesty u největšího švédského letiště Arlanda. Letos jsme měli asi nejslabší tým ve kterém jsem za těch 7 let co běhám za Täby OK startoval. Jako téměř vždy jsem měl běžet poslední a trénink k tomu směřoval, ale kvůli nějakým nachlazením došlo ke změně a já byl poslán na dlouhou noc. Yes konečně se stanu pravým orienťákem;-)!
Letos se jednalo o třetí úsek dlouhý 16,5 km a navíc jsme měli na jedničce Jense, jednoho z nejlepších juniorů ve Švédsku a na dvojce Robbana Söderberga, který sice už není nejrychlejší, ale jistota kvalitní práce z něj přímo čiší. Jens nezaváhal a dojel dvanáctý 21s za Jesperem Lysellem, Robban taktéž přes jednu drobnou chybku tým podržel výborným výkonem a předal mi to na krásném 37. místě necelých 7 minut za čelní skupinou. Jak známo dlouhá noc je nefárstovaná, takže se hodí nějaká slušná společnost. Vybíhal jsem se švýcarem Zbindenem (člen juniorského týmu SUI) v dresu Leksandu, pochopil jsem však, že tenhle borec má sice rychlé nohy, ale mapu by si nejraději ani nebral. Takže nezbývalo nic jiného než nasadit do úprku a pokusit se dostihnout 20s přede mnou startující Pyrinto s Kuukou, který běžel dohromady s Lynxem. Rozjel jsem nohy skoro na max, bohužel oni to vzali stejným stylem a nedařilo se mi ani s minimem koukání do mapy kluky stáhnout. Odstup 20s je v lese už celkem dost a tak když jsme mířili na jedničku, tak jsem zahlédl lampion, kolem něhož kluci určitě proběhli, ale asi ho nerazili. No co už nejsem si jistý, radši se půjdu podívat. Nebyla moje a když jsem zvedl oči slehla se po nich zem. Kontrolu jsem dohledal v podstatě bez zaváhání a na první televizi po dvou kilometrech na louce skupinu vedenou TP znovu zahlédl nějakých 30s přede mnou. Neběžel jsem vůbec špatně a stáhl půl minuty na čelo. To jsem ale ještě netušil jaká, že skupina se ke mě blíží zezadu. Čtyřka v pohodě a první dlouhý postup na pětku začnu v pohodě a na jisto. Pak se ale stočím doprava a trochu se zasekám v zeleném. Naštěstí vyjedu na semiopen kousek před kontrolou zrovna vechvíli, kdy se na něj vyřítí obrovská rychlá skupina asi 150 m ode mě. Ještě netuším kdo a co je to zač, ale chápu, že tuhle příležitost si nesmím nechat ujít. Napálím to naprosto naplno přes paseku a doufám, že se někde nerozsekám a že mi tenhle balík neodjede. K mému štěstí je to opravdu obří skupina a já se stihnu připojit na její chvost, kde už ale někteří vypadají lehce na odstřel, takže je mi jasné, že se musím dostat trochu dopředu. Po chvíli si udělám pár pozic a vidím čelo stoupat do kopce na devítku. Je to jasné vidím modrý dres s hvězdičkami. To musí být Orion a Kratov! Je mi jasné, že pokud vydrží na zádech těchto kluků určitě budu předávat na solidní pozici. Zbytek závodu se snažím viset co to dá. Nic moc jiného se dělat nedá. Kontroluju kódy a opravdu velmi zevrubnou pozici na mapě. Když má přijít nějaký delší úsek s během po cestě nebo třeba po oranici psychicky se vždycky připravím na utrpení několika dalších minut. Tempo je opravdu neskutečné a Kratov se Sildem na čele šoférují neomylně vstříc cíli. Po cestě nakonec seberou úplně všechny, kteří startovali před nimi (2' za mnou, 9' na čelo). Nejdéle vydrží skupinka s Kalevanem, SNO a Malungem, ale i ti to nakonec nedovezou. Na posledním dlouhém postupu je mi jasné, že to už podržím. Nakonec doběhnu 33, se ztrátou 36'' na prvního. V čelním balíku nakonec v jedné minutě předalo 50 týmů a po třech úsecích se začínalo nanovo. Kratov zase jednou udělal z Tiomily Jukolu!
Täby i s výrazně slabším týmem, který následoval po mě, nakonec vytěžily z letoška téměř maximum a finišovaly na 62. místě. No uvidíme co předvedeme na opravdové Jukole v červnu.
můj úsek na GPSmůj úsek na GPS (já ji neměl)
Další víked už jsme zase makali, tentokrát pořádala Pragovka na Sedle dvojzávod Českého poháru. V sobotu jsem předvedl opravdu slušný výkon, jen tomu chyběla trochu fyzička. Jakoby se nohám po dlouhé cestě autobusem ještě moc nechtělo. Naopak v neděli na klasice se mi běželo pocitově o mnoho lépe. Naopak od soboty to ale výsledkově dopadlo výrazně hůř a to nejen kvůli některým hloupým volbám co jsem volil. Asi jsem podržel trochu výletnické tempo.
No a o právě uplynulém víkendu už nás konečně zase jednou pohostily závody na Moravě. Nejsem si úplně jistý zda je to správně zvolená koncepce. Přeci jen chápu lidi (a že jich nebylo zrovna málo), kteří se nakonec rozhodli, že prostě kvůli dvěma 15' běhům ve měste nechtěli zabít celý víkend. Možná by se mohlo popřemýšlet zda tyto sprintíky nescuknout do jednoho dne a ten druhý využít na klasické štafety, nebo klidně lesní závod Českého poháru. I když se mi stávající systém jeví jako krajně nevhodný, musím uznat, že tratě byly po oba dny opravdu zábavné a rozhodně jsem nelitoval, že jsem si sem zajel, koneckonců to konečně nebylo z Brna vůbec daleko. Asi i díky lehké stagnaci mé běžecké formy jsem měl docela velké problémy srovnat se s volbami a zejména v neděli jsem na výrazně jednodušší trati předvedl zkrat, který bych si na svěťácích určitě mohl odpustit.
Uplynulé dva víkendy jsem bral jako čistý trénink. A myslím, že se to opravdu povedlo. Ostrá zkouška všech čtyř disciplín, které poběžím už za pár dnů na svěťácích a pokaždé na opravdu výborných tratích.
MČR Sprint (foto: Anna Auermüllerová)