A je to tu zase. Začátek školy a tak. No prostě blázinec J. A zas to staré, kde jsem byl a co jsem dělal. No prostě jsem toho stihl hodně!
Teď už začíná další kapitola života. Přestěhoval jsem se do NDR a zkouším se v rámci stáže na výzkumáku v Münchebergu nastartovat svou vědeckou kariéru.
No tak to je můj stůl druhý den v práci. Bohužel chytrých knih stále pouze přibývá...
No a druhá část kanclu se spoustou alchymistického náčiní.
No a co mě čeká teď v OB? No spousta majstršaftů přece!
Nejprve MČR ve smíšených štafetách, pak klasika, no a následuje hlavní bod programu, tedy deutšlandská longařina. Vzhledem k tomu, že i já se chci stát mistrem reichu, tak hned říkám, že ti Noga nehodlám tu výjimečnost nechat! Pak následují štafety no a další věci o kterých třeba příště…
A jedna klasická z východního Berlína.
A na závěr připojuju jedno selfíčko, protože chci ukázat, že se v místních nesmlouvavých bažinách denně připravuju na nesmlouvavé Smiřické parky.
Tak takhle nějak by zněl titulek sportovní zprávy na internetových zpravodajských serverech. Pravda je samozřejmě trochu jiná a ne tak růžová. Já vyhrál historicky poprvé jeden z „úseků“ mezi kontrolami na bájné Jukole. No a to mi v tuto chvíli stačí ke štěstí J. Ono porazit dalších 1514 lidí byť v rámci jednoho z nejkratších postupů na trati se nestává každý den ;-).
Mapa prostoru z konce 19. století :-)
Jak jsem běžel krom tohoto nadstandardního úspěchu? Relativně obstojně a posunul svou štafetu na třetím úseku ze 44. na 35. místo. Škoda jen, že byl tento divočejší terén na mé spoluoddílníky trochu moc a my tak skončili hluboko za očekáváním.
Mrzí mě jen zásadní zásek na desátou kontrolu, kde jsem zrovna chytil obrovské množství lidí z dřívějších úseků, které jsem se snažil obíhat a držet se na zádech Göteborgu Majorna. Neměl jsem to vůbec pod kontrolou a následně špatně vyhodnotil semiopen za kontrolou (ve skutečnosti normální paseka) a myslel si, že vidím jeho okraj… No bylo přeci jen trochu šero J.
pozn.: Původně měl být tento post odeslán už v noci z Helsinek, bohužel se to nepodařilo, proto vlastně až těsně po odběhnutí Jukoly, ale bez ní, ta snad přijde později.
Nominačky jsou minulostí, teď je další šance se procpat směr Akademické MS. Lesní část nominace (po dvou odběhlých špurtech) začala dvojzávodem na Vysočině a jak se později ukázalo, tak to nebylo zrovna tak zadarmo jak jsem si hloupě myslel. Trizzy mě na závodech říkal, že doufá zas v nějaký report o mých neúspěších. Prý si rád čte, když se mi nedaříJ. No tentokrát ho asi trochu zklamu, i když krátkou jsem si slušně vytrpěl. Nejprve přišel long, pro mě noblesní záležitost. Repre přijela v ochuzeném počtu a lehce rozložená. Já jsem oblíkl trenky a vyrazil od začátku nebojácně. Ke konci závodu mě malinko došlo a tak mě nakonec Chrobinda udolal a zaslouženě vyhrál. Čtyři jednoznačné body do tabulky pravdy doma a šance přidat něco v nedělním middlu.
28 kontrol napovídalo, že middlo bude tentokrát místama slušný superpíchač, což není úplně moje oblíbená záležitost, ale i přesto jsem se do lesíka moc těšil. V první části jsem začal obvyklým tempem a začal sbírat terčíky. No a tenhle elán mi vydržel pouze do šestky. Pak nás totiž poslal Zdenál sežrat nějaké ty vrstevnice a já pochopil, že jsem dneska spíš víc zadřenej než míň. Od té doby už jsem v podstatě bojoval o holý život a snažil se to aspoň nějak doplácat. To jak se třeba cítil Milda v sobotu, na mě dolehlo o den později. V posledních pěti minutách trati jsem byl už na pokraji zoufalství, ale nakonec to nějak totálně sfouklej došolichal až na pásku. No tohle jsem teda ještě při žádné krátké nezažil…o to větší překvapení bylo z pátého místa.
Teď jsem zrovna na cestě na další o-podnik: Jukolu. Poprvé od toho co do Finska jezdím (rok 2008) nejedu lodí s klubem ze Švédska, ale letím až na místo, což tento rok představuje Kuopio s mezipřistáním v Helsinkách. Moje letenka sice byla velmi levná, ale taky nabídla po cestě tam přenocování na letišti ve finské metropoli. Měl jsem naštudované, že tu je loni nově otevřené unikátní relaxační centrum, které nabízí například i luxusní spací kukaně s postelemi a to vše zcela zdarma. Toto centrum jsem po chvíli našel, ale v trochu jiném rozpoložení, než jsem viděl na fotkách… Šlo totiž jen o půlroční projekt nějaké společnosti, která poté co vyzkoumala to, co potřebovala, prostory zmenšila, designový nábytek odstranila a celkově tuto zónu zestandardizovala. I tak je tu, ale luxusní kobereček a podložky a různé polštáře na půjčení. Taky se tu během dne konají lekce jógy pro protažení těla mezi lety. To vše doplněné například luxusním vývratem a zvuky lesa (teda takhle intenzívně jsem ještě les kuňkat a štěbetat nikdy neslyšel).
Moje cestování bylo tentokrát trochu okořeněno už na Letišti Václava Havla, kde mi taťka zařídil čekačku v salonku City Lounge a já se tak mohl v klídečku navečeřet a pak se nechat zkontrolovat na VIP rentgenu, kde jsem si ovšem musel oba pracovníky bezpečnostní služby nejprve zbudit, protože evidentně tam zrovna moc práce neměli J.
No a aby toho ještě nebylo málo, tak přikládám fotečku asi nejluxusnější turistické značené cesty, kterou jsem omylem nedávno objevil v Brně na Holedné.
…a nominace se dělá až po nich.
Letos se MS koná v Itálii, terénech co mi vcelku sedí a dokazoval jsem slušnou zejména mapovou formu na předchozích kempech. I přes to, že mi to tu šlo jsem cítil před závody slušnou nervozitu, protože mě bylo jasné, že v téhle konkurenci musím předvést dva špičkové výkony, abych mohl na nominaci pomýšlet. Nejprve se běžel sprint, ale to se mě se Šéďou netýkalo. My jsme prožili takový normální italský den. Dopoledne jsme se šli vyprdět do lesíka, potom zašli do brusketérky na oběd a nakonec oškrábali pár kilo brambor a další zeleniny a postavili se na tři hodiny k plotně, aby měli hladové špurtérské krky co jíst.
A po dni volna už to začalo naplno. Middle pro mě začal slibně. Uklidnilo mě, že jsem se srovnal hned z počátku se ztrátou cesty při myšlené obíhačce na jedničku a tu potom v pohodě dohledal, protože znáte to: Co dělat když skape plán??? Pak to až na pár kliček šlo dobře a já se prokousával stabilním výkonem vzhůru startovním polem až na průběžnou devátou pozici na dvanáctce. Pak 20s zbytečný zásek na čtrnáctku, protože kontrolu označenou v mapě i popisech jako hustník si představuju jinak než spadlý strom. No ale i tak jsem se pohyboval na šestnáctce ještě před pozdějším vítězem českých nominaček Dýmem. No jenže to je ten problém. Závod se počítá až na pásce a tam jsem se po hrozivé chybě (vlastně dvojchybě), když jsem si nepočítal vrstevnice (lépe přehlíd se o jednu tlustou a hledal ji o pětadvacet metrů výš) dostal s uctivým odstupem od nejlepší. Místo útoku na první desítku na mě zbyla pozice v desítce páté.
Záběry z trackingu reprezentací CZE a ITA (bez Šédi a Beta) ukazují, že jsem se pohyboval na čele.
Chyby na sedmnáctku a devatenáctku hodily minimálně čtyři minuty. V tuhle chvíli už jsou naši nejlepší v cíli..
Další den nás čekal long na Barricatě a 17,5 km s 800 m převýšení vypadalo docela na dlouho. Nakonec byla trať výborná a vcelku skluzná, takže to Thierry stlačil skoro pod sto minut. U mě to bylo podobné jako na middlu. Udělal jsem několik drobných chyb, ale můj výkon byl stabilní. Doběhl jsem o šestku Jussiho Sunu a trochu si s ním podržel tempo. Když jsem nabíhal do motýlu v poslední části trati po nějakých 80‘, tak to zase vypadalo solidně a já se pohyboval výsledkově mezi Ňufem a Dýmem s Kodym. Pak přišla první motýlová uzlovka, kde mě docela rozhodilo, že nerazila, pak jsem po celé mapě hledal R políčka, která tam nebyla a pak po asi 15s konečně orazil a vydal se do nejtechničtější části mapy. I když jsme se na tohle místo s Ňufem speciálně zaměřili udělal jsem několik zásadních chyb v rozhodování pod tlakem a poztrácel se podobně jako den před tím. Dohromady to hodilo sedm minut chyb a sen o MS byl ten tam. A aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě trochu zasekl lýtkem v ostnáči, aby bylo vidět, že jsem do toho šel srdíčkem a na krev J. Pak se mě ještě dostalo té cti být podruhé za víkend prohlášen jako DISK. Nejprve jsem byl DISK na Béďovi, když jsem se Šéďou vařil a pak tady spolu s několika dalšími závodníky, protože nás nějak zapoměli oddisknout v systému po doběhu a ukázání ražení v mapě. No nic i o tenhle DISK jsem nakonec dva dny po závodě a intervencích z několik stran přišel a mohl započítat nějaký ten bodík do Coppa Italia. Momentálně po pátém kole se pohybuju jako nejlepší eliťák z OR Tarzo na krásném devátém místě;-).
Situace při náběhu do motýlku...
... a při jeho opouštění.
No, i když jsem byl po middlu zklamaný, po longu mi došlo, že moje výkony můžou být solidně konkurenceschopné a že nechybělo moc a pořádně jsem koučům zamotal hlavy. Fyzičce něco chybí, ale cítím se líp každým dnem. No ono se vlastně není čemu divit, když jsem bojoval v dubnu a květnu asi šest týdnů s nárazově masívní únavou, která, jak jsem se dozvěděl včera z krevního testu, byla nejspíše způsobena nevědomky prodělanou boreliózou. Po sezóně to přeléčím ATB, začnu pořádně makat a příští rok si už WOC ujít nenechám ;-). No nic teď jsem zcela v pořádku a připraven se poprat o nominaci na WUOC.