Výlet se podařil, všichni jsme se ve zdraví vrátili zpět a jsme připravení na další silné zážitky. Tady je malé shrnutí.
Po celodenním cestování se posádka brněnského auta chtěla na cestě z Madridu trochu protáhnout. No to bychom asi ani nebyli orienťáci, nevybrat si Lagunu del Hito, tedy velký kus bahna uprostřed pustiny, kde je prý v létě strašně moc velkých ptáků (volavky a snad i plameňáci). No teď tady byli jen dva ptáci a Evička.
Po pátečním modelu a trochu rozpačitém zahájení s nástupem týmů (Viděli jste už někdy ohňostroj ve dne? Zážitek!) jsme se mohli v sobotu naplno pustit do závodění. Plný očekávání jsem oblékl tílko a vyrazil do sluncem rozpálených kaňonů Coto de las Maravillas. Hned první postup byl dost slušný a já si řek, že musím běžet hlavně s klidem. Projel jsem ho ne zrovna ideálně, ale vše včetně lampiónu jsem našel v pohodě a dokonce razil jedničku nějakou vteřinu před tři minuty přede mnou startujícím Lotyšem. Pak jsem mu dokonce utekl a pak objevil vynikající obíhačku na čtyřku a opravdu mě to začalo bavit. No asi jsem se až moc zasnil a předvedl v úplném závěru postupu špatného odbočováka a pět minut zmateně pobíhal po vedlejším kaňonu. No a tak to začalo. Pak přišla sedmička a totální nepochopení terénu v okolí kontroly. Chvíli jsem tam zůstal, pak přiběhl Pasi a Ross Morrison a začali mě napodobovat. No zase pěkná pětiminutová šou. No a pak jsem se lépe či hůře posouval dopředně po trati a pomalu mě docházelo. Potom jsem se při traverzu na čtyřiadvacítku zasekl v křáku až z toho byla vcelku ultimátní podívaná. Chycen jak v křáku tak v masívní křeči jsem skučel ve španělské divočině okolo dvou minut. No pak mě to odešlo a já chytil na konec trati solidní druhý dech a ještě toho Pana Ká nakonec udolalJ. No a story o tom horlivém španělské sběrači kontrol už obletěla svět, takže asi nemusím připomínat, že Lundi a pár jemu podobných „hvězd“ nenašlo pár kontrol, takže to radši zrušili, aby se náhodou neprovalilo, že to moc neumí J.
Další den byl middle a to už jsme věděli, do čeho jdeme. Alespoň já jsem si porovnal mířidla, ale zatavení z drsné klasiky se začalo bohužel projevovat záhy po startu. Bojoval jsem statečně, ale zásluhou velkého množství drobných chybek to nakonec na body nestačilo, což mě po doběhu a následném pohledu do beertentu, kde jsem navíc zjistil, že je už třetí den po sobě ten naprosto stejný oběd, docela solidně rozčílilo a zničilo náladu z krásného proběhnutí po lesíku.
No nic večer jsme si pěkně u večeře s JaPem popovídali, domluvili snídaňové balíčky, a tudíž mohli s klidem o půl čtvrté ráno vyrazit na 400 km dlouhou cestu do Madridu. Tam jsme vrátili auto s ukradenou anténou (ano ve Španělsku se krade leccos) a mohli se v klídečku nalodit na nebeské plavidlo společnosti Iberia.
Catedral de Murcía
Hlavně si neberte na Letiště Madrid Crocsky!
Posádka mého auta při kempu ZBM v roce 2010. Tehdy jsme zavítali i do terénu lehce se překrývajícím s terénem svěťáku. Tentokrát se vytahování z pole nekonalo...
Když skončí sezona, tak je vždy šance buď hodit nohy na stůl a válet šunky, nebo se sbalit a vyrazit na cesty. Zvolil jsem si za B vlastně už na začátku září, když jsem se vydal na mistrák Itálie na longu.
Alpe Adria cup – Maďarsko
No a tam jsem běžel tak fantasticky, že se mě hned zeptal šéftrenér regionu Veneto, jakožto člena klubu OR Tarzo, jestli bych nechtěl zajet do Maďarska na tradiční utkání O-rozvojových regionů Alpe Adria cup (Alpe Adria O-Group). No a když řek, že mi to platí, tak já zas že se obětuju. No a pak přišel čtvrtek 3.10. a já sedl do EC 277 Slovan a vyrazil do Pécse. Pak už bylo vše standardní – závody a nějaké to pivko či šampíčko na účet místního štamgasta v Orfü. Stihli jsme toho za ty čtyři dni víc než dost, včetně toho, že jediný kdo stihl start pátečních štafet z naší „italské“ grupy, jsem byl já (tedy původně finišman). No dařilo se mi střídavě, ale vyběh jsem pro Veneto spoustu bodíků, takže byli kucí nadmíru spokojeni.
Výsledky: štafety; middle; night sprint; zkrácený long
Squadra Veneto 2013
Pasta party - takovou lahůdku by i v Itálii pohledal!
Typický maďarský rozvrh hodin :-D.
Vyhlášení longu.
25manna – Švédsko
Jeden den jsem se „ohřál“ doma a nased na Norwegian směr Arlanda. Po třech letech jsem zase měl běžet 25mannu, tentokrát společně i s Leničkou. Měl jsem na starosti první úsek, to byl ještě ten před kolosálním výpadkem IT systémů (o tom už bylo napsáno mnoho jinde). Po problémech na prvním úseku Jukoly, kde jsem chtěl až moc, jsem na "šufemaně" chtěl hlavně zůstat vpředu a začal mírněji. Jediná chybka přišla jako 20s klička na dvojku, ale pak už to šlo jako po másle. Správně jsem odhadoval, kde nebudou farsty a tam trochu přitápěl pod kotlem. Vůbec jsem netušil, kde se pohybuju, ale věřil jsem, že je to supr. A bylo. Ikdyž teda moc nechápu, jak moh Leonid takhle odjet…
Uklízíme po 25manně, kterou jsme pořádali. Fotografie zachycuje situaci asi dvě hodiny po odjezdu posledního závodníka v neděli. A takhle opouští shromaždiště SNO. No asi mají tunely na jedno použití :-).
n ÖM Nacht – Rakousko
Žabiny podnikly třetí víkend v říjnu výjezd k jižním sousedům na 8. a 9. žebříčkový závod. Navíc tratě po oba dny postavil Libinda, takže jsme očekávali parádní zážitek. A taky že jo. Sobotní mistrovství v nočním (bez reflexů) a nedělní middle byly ve stejném lesíku nad obcí Friedreichs. Prostor nevelký, ale poskytoval pěkné proběhnutí a zejména sobotní tratě v kombinaci s nepoužitím reflexů byly opravdovou výzvou. Něco jsme vyhráli, i když já teda osobně zrovna těsně nic J.
Volby 2013 – ČR
Po majstršaftu Rakouska jsem sice tréninkově vypnul, ale potřeboval jsem si před HROBem zkusit, na co mám. Tak jsem se po cestě do Poličky nechal mámou vysadit ve Štěpánově nad Svratkou. Měl jsem nějaké čtyři hodiny a kousek na to, abych se dostal do volení místnosti svého okrsku a odvolením splnil svou občanskou povinnost. Nasadil jsem červenou značku a v Jimramově osedlal modrou. Běžel jsem bez hodinek jen „na pocit“ a doufal, že neběžím moc pomalu. Nakonec se dobrá věc podařila a já si odkroužil 39km za 3:20. No a Polička je tak malé město, že jak přišel děda domů, už hlásil, že na okrsku č. 3 volil mladík v atletických trenkách se zablácenýma nohama J.
HROB – ČR
Psal jsem o spoustě akcí v jednom kuse a na vtipné historky tu fakt, i když jich bylo spoustu, nebyl prostor, no škoda. Tak to snad aspoň napraví článek Vojcka o HROBíku, kde jsme symbioticky ve formě Smaženého bananu „B“ solidně prohnali Bořanovo sádlo.
Úplný konec sezony - ČR
No a pak už bylo hotovo. Nejprve jsme odpočívali a užívali trochu života. Jakožto páťáci jsme letos měli na starost vodařskou párty roku Hydrosilvestr, no a ten se podařil :-).
Půlnoční překvapení pánů:-).
Následoval vrchol sezony v podobě oddíláče-téma červená a černá.
No a jak jsme začali v listopadu trénovat na novou sezonu, tak přišel i první mapový trenink, nočák v Deblíně. Ten pro mě ale skončil dost záhy zlomenou buzolou za třetí kontrolou v úvodním scorelaufu. Jako dokončil jsem, ale v jednu chvíli mě doběhli i sběrači. Ono běhat v noci a navíc mlze a hustníku bez buzoly je vcelku výzva! Doporučuju:-)
Hlavní část přípravy je za námi a je tu první opravdové měření sil (svěťáky v Turecku nepočítám…). Fakt je ten, že jsem se po dvou letech lehkého pauzírování, ať už z důvodu zranění nebo školních povinností chtěl tento rok zase trochu prosadit a reinkarnovat tak trochu svoji kariéru. Je jasné, že všechno nepřijde hned a tak se musím lehce obrnit trpělivostí. Prvním postupným cílem směrem k hlavnímu, úspěchu na AMS, byla nominace na světový pohár do Španělska. Mise splněna! Po trochu slabším popodzimním rozjezdu jsem se pěkně dostával do obrátek a celý zásadní objemový blok tréninku zakončil dvojitým soustředěním v Chorvatsku a Slovinsku. Je pravda, že po úspěších v Chorvatsku (včetně vítězství v obou etapách na novém závodě Liburnija Open), kde se mi běhalo na kempu Matthiase Leonhardta opravdu famózně, mě ve Slovinsku trochu psychicky došlo a začal jsem mít drobné mapové problémy. Odběhal jsem, ale i tenhle týden hodně slušně a věděl jsem před nominačkama, že si to můžu pokazit jedině sám. To se nestalo a já se tak můžu v klidu dál soustředit na závody v Cehegínu, které nás čekají už příští týden. V souvislosti s mou nominací bych taky rád poděkoval Béďovi, který mě na svém blogu zařadil do skupiny mladých nadějných závodníků. Díky!
A jelikož začalo jaro, tak i můj blog se dostal ze zimní hybernace a dá se tedy jednoznačně očekávat zvýšená blogerská aktivita.
Jedna jarní momentka :-)
…tak by se dali shrnout dva poslední víkendy před mistrovstvím štafet. Nejprve přišel ČP v Šemanovicích na Kokořínsku. O tom už bylo napsáno až dost. Moje výsledky byly stabilní a ukázaly, že forma opravdu stoupá. Odzávodil jsem to se slušnými mezičasy, bohužel udělal několik drobných chyb, které mě zejména na middlu stály pozici na stupních. Jediné co snad stojí za zmínku je, že jsem si v sobotu taky prožil svoje drama, když jsem si na postupu mezi kontrolami 21 a 22 vybral špatný průchod a v jeho seběhu (spíš pádu), za vydatné pomoci ostružin, naštěstí dokázal v půlce zastavit. Následné balancování nad finálním srázem mě postavilo před otázku, zda nahoru, nebo dolů. No zapřený na obě strany nohama i rukama ve skále jsem to obhlíd a zjistil, že nahoru to bez maček nepůjde, a když se pustím dolů, tak si jednoduše zlámu nohy. No parádní vyhlídka řek bych. Jediné co tedy zbývalo, bylo se pustit do mission impossible. Tzn. slézt to a zlámat si max jednu nohu, abych ten zbytek už nějak doskákal. S vypětím všech sil jsem postupoval pomalu po centimetrech, a když se to se mnou utrhlo, tak už jsem nebyl moc vysoko a tudíž si nezlomil vůbec nic a mohl pokračovat v jízdě.
Asi nejpomalejších 63 m v mém životě – 2:03.
Výsledky sobota – long
Výsledky neděle – middle
Další víkend přišel vrchol sezony, ke kterému jsem se upínal snad ze všech nejvíce. MČR v longu na Rejvíze. Není to pro mě v současnosti ten nejfajnovější terén, vzhledem k těm kopcům, ale věřil jsem, že s kvalitně odvedeným mapovým výkonem by to mohlo být OK. Kvalifikace byla povinnost, poslala mě ale do finále z trochu dřívější pozice, než jsem si představoval. Do finále jsem začal svižně, ale už trojka mě vytrestala, když jsem se hloupě vydal rovně a pak navíc předvedl úplně špatnou realizaci. O čtyřce už mluvil třeba Olaf, já tam taky nechal… Navíc pětka mě taky nevyšla, když jsem si nepohlídal směr a hororová desetiminutovka byla dokonána. Po tomto jsem si řekl, že se budu snažit maximálně obíhat. To se celkem dařilo a ukázalo se to jako správná taktika, na druhou stranu moje precizní dohledávky si v sobotu večer někam asi vyrazily a v neděli se jednoduše neukázaly :-D. Na závěr přišel královský postup, který jsem zvolil dobře jen na půl (navíc na úvod i špatně realizoval) a dva zoufalé pokusy o nalezení devatenáctky, kdy jsem ji dvakrát minul tak o dva metry. Nakonec už na mě zůstal jen čistě běžecký souboj s Dýmečkem o sedmé místo. Pěkný mistrák zakončený pěkným místem.
Semifinálová a finálová mapa.
Výsledky sobota – semifinále
Výsledky neděle – finále
Snad si najdu čas sem dát něco i ze štafet, ale těžko říct. Následující dny a zejména víkendy strávím v zahraničí. Nejprve Maďarsko, pak Švédsko, pak Rakousko a možná vyrazím ke konci října se ZBM do Slovinska, připravit se na HROBy…