Tak se zadařilo! Přežili jsme bejku! :-)
Celá myšlenka zaběhnout si nějaký ultramaraton vznikla někdy na jaře, když jsem se s Víťou Braveným po nějaké jedničce nebo dvojce bavil o tom, že by nás oba lákalo zkusit něco delšího. Ve chvíli přípravy na státnice jsem na konci května zabrousil na termínovku ultraběhů a vyskočila na mě Hostýnská osma, která mě hned zaujala. Jít do toho sám jsem se trochu bál, ale díky možnosti startu v kategorii dvojic jsem právě Blonďáka oslovil a ten souhlasil. Paráda, plány byly ze začátku velké, ale kvůli mé přípravě na Euromeeting, jsem si více delších běhů musel odpustit a vyrazil s Blondiem nejprve na konci června na 38 km a pak v půlce července na 48 km dlouhé treninky. Víťu, ale při obou bězích limitovalo lehké zranění a tak nakonec svou účast na osmě tři týdny před závodem vzdal. Našel mi ale hned více než kvalitní náhradu v podobě Švirdy, takže se jelo dál!
Z treninků jsem viděl, že by pro mě neměl být žádný problém distanci dlouhou 62 km odběhnout, ale nemoc během EM a protrápená klasika týden před H8 mě trochu poslaly zpět na zem. Přišla trocha respektu, ale naštěstí i uklidňující zprávy od Švirdy, který běhal ve velké pohodě.
Během cesty do Rajnochovic (startu a cíle závodu) jsme si řekli základní taktické pokyny, jako že uvidíme během závodu a budeme pružně reagovat na nastálé situace. Hlavně abychom těch 62 km s převýšením 2600 m přežili!
Závod jsme odstartovali svižně, ale bylo tam pár střelců, kteří to trochu přehnali a drželi se prvních 15 kiláků před náma. A samo taky pár těch, kteří na to měli:-) No hned jsme si vytvořili, z našeho pohledu, docela výhodnou taktiku a sice, že Švirda mi nastupoval v kopcích, které je zvyklý běhat a já chodit a já ho pak zase předbíhal s prudčích kopců. Tato vzájemná oscilace resultovala ve svižné tempo a dobíhání jednoho soupeře za druhým, až jsme se v půlce závodu na split-tajmu na 34 km dostali mezi závodníky, kde bychom se měli pohybovat. Po tomhle mezičase jsme ještě přitopili pod kotlem a šli další patnáctku asi úplně nejrychleji ze všech. Jakožto totální nováčci na ultrabězích jsme neměli ponětí kdo je kdo, ale já moc dobře věděl kdo je Karel Axman a když jsme doběhli i jeho a v zápětí ho nechali daleko za sebou, bylo nám jasné, že jdeme výborně. No právě to bylo až moc. Těsně před závěrečnou občerstvovačkou jsem se začínal dostávat do problémů, ale už to bylo sotva tucet kiláků a pár set metrů do kopce k tomu, tak jsem věřil, že nám to ve výsledku nijak zásadně neuškodí. Na Tesáku jsem nacpal dvě tabletky, několik osolených melounů, Siestu, dvě hrsti rozinek, misku müsli a polévku s játrovými knedlíčky a za dvě minutky jsme vyrazili na závěrečnou pouť. Další asi kilák byl brutální, ale držel jsem pořád slušné tempo až do náběhu do výlezu na Čerňavu. Tam jsem se prvních 300 m stoupání sotva plazil, pak ale zaúřadovaly knedlíčky a já byl z ničeho nic plný síly. Další kopec se dostal do mírných problémů i Švirda, ale zkušeně zahnal únavu a doběhli jsme si pro oražení posledí kontroly na Kelčském Javorníku. Pořadatelé tu měli poznačeno, že chybí 4,8 km do cíle a my zrovna měli čásek 5 hodin a 30 minut a bylo nám více než jasné, že si jdeme s přehledem pro výsledek pod magických 6 hodin. V závěrečném dlouhém technickém seběhu jsme si hlídali zdraví a dobíhali v pohodě pro vítězství v kategorii týmů. Za chvíli nás předběhl Rostislav Novotný, kterého jsme viděli naposledy tak před dvěma hodinama a pak i Karel Axman, který nám sdělil, že si musíme pohnout abychom to stihli pod 6 hodin. Po chvilkové ignoraci tohoto sdělení nám došlo, že má pravdu a že je to fakt podle mapy ještě dost daleko, doběhli jsme ho a vydali se na závěrečný zoufalý souboj s časem, který jsme i přes závěrečnou kvalitní stíhačku suverénně prohráli. Nicméně i přes tuto zásadní skvrnu na našem výkonu a času o 39 s nad šest hodin, jsme si se zkušeností sobě vlastní pohlídali vítězství v kategorii týmů a odnesli si ze závodu kromě dřevěných noh i první ultramaratonskou trofej.
Výsledky zatím tady
Později snad i s fotografiemi na stránce závodu
Pár ukradených fotek z objektivu Tomáše Jančíka
Dav nadšenců vyráží na 62 km s 2600 m převýšení
Seběh v našem podání
No musím říct, že se těším na další podobnou akci. Díky H8, bylo to super!