Výlet se podařil, všichni jsme se ve zdraví vrátili zpět a jsme připravení na další silné zážitky. Tady je malé shrnutí.
Po celodenním cestování se posádka brněnského auta chtěla na cestě z Madridu trochu protáhnout. No to bychom asi ani nebyli orienťáci, nevybrat si Lagunu del Hito, tedy velký kus bahna uprostřed pustiny, kde je prý v létě strašně moc velkých ptáků (volavky a snad i plameňáci). No teď tady byli jen dva ptáci a Evička.
Po pátečním modelu a trochu rozpačitém zahájení s nástupem týmů (Viděli jste už někdy ohňostroj ve dne? Zážitek!) jsme se mohli v sobotu naplno pustit do závodění. Plný očekávání jsem oblékl tílko a vyrazil do sluncem rozpálených kaňonů Coto de las Maravillas. Hned první postup byl dost slušný a já si řek, že musím běžet hlavně s klidem. Projel jsem ho ne zrovna ideálně, ale vše včetně lampiónu jsem našel v pohodě a dokonce razil jedničku nějakou vteřinu před tři minuty přede mnou startujícím Lotyšem. Pak jsem mu dokonce utekl a pak objevil vynikající obíhačku na čtyřku a opravdu mě to začalo bavit. No asi jsem se až moc zasnil a předvedl v úplném závěru postupu špatného odbočováka a pět minut zmateně pobíhal po vedlejším kaňonu. No a tak to začalo. Pak přišla sedmička a totální nepochopení terénu v okolí kontroly. Chvíli jsem tam zůstal, pak přiběhl Pasi a Ross Morrison a začali mě napodobovat. No zase pěkná pětiminutová šou. No a pak jsem se lépe či hůře posouval dopředně po trati a pomalu mě docházelo. Potom jsem se při traverzu na čtyřiadvacítku zasekl v křáku až z toho byla vcelku ultimátní podívaná. Chycen jak v křáku tak v masívní křeči jsem skučel ve španělské divočině okolo dvou minut. No pak mě to odešlo a já chytil na konec trati solidní druhý dech a ještě toho Pana Ká nakonec udolalJ. No a story o tom horlivém španělské sběrači kontrol už obletěla svět, takže asi nemusím připomínat, že Lundi a pár jemu podobných „hvězd“ nenašlo pár kontrol, takže to radši zrušili, aby se náhodou neprovalilo, že to moc neumí J.
Další den byl middle a to už jsme věděli, do čeho jdeme. Alespoň já jsem si porovnal mířidla, ale zatavení z drsné klasiky se začalo bohužel projevovat záhy po startu. Bojoval jsem statečně, ale zásluhou velkého množství drobných chybek to nakonec na body nestačilo, což mě po doběhu a následném pohledu do beertentu, kde jsem navíc zjistil, že je už třetí den po sobě ten naprosto stejný oběd, docela solidně rozčílilo a zničilo náladu z krásného proběhnutí po lesíku.
No nic večer jsme si pěkně u večeře s JaPem popovídali, domluvili snídaňové balíčky, a tudíž mohli s klidem o půl čtvrté ráno vyrazit na 400 km dlouhou cestu do Madridu. Tam jsme vrátili auto s ukradenou anténou (ano ve Španělsku se krade leccos) a mohli se v klídečku nalodit na nebeské plavidlo společnosti Iberia.
Catedral de Murcía
Hlavně si neberte na Letiště Madrid Crocsky!
Posádka mého auta při kempu ZBM v roce 2010. Tehdy jsme zavítali i do terénu lehce se překrývajícím s terénem svěťáku. Tentokrát se vytahování z pole nekonalo...