…a nominace se dělá až po nich.
Letos se MS koná v Itálii, terénech co mi vcelku sedí a dokazoval jsem slušnou zejména mapovou formu na předchozích kempech. I přes to, že mi to tu šlo jsem cítil před závody slušnou nervozitu, protože mě bylo jasné, že v téhle konkurenci musím předvést dva špičkové výkony, abych mohl na nominaci pomýšlet. Nejprve se běžel sprint, ale to se mě se Šéďou netýkalo. My jsme prožili takový normální italský den. Dopoledne jsme se šli vyprdět do lesíka, potom zašli do brusketérky na oběd a nakonec oškrábali pár kilo brambor a další zeleniny a postavili se na tři hodiny k plotně, aby měli hladové špurtérské krky co jíst.
A po dni volna už to začalo naplno. Middle pro mě začal slibně. Uklidnilo mě, že jsem se srovnal hned z počátku se ztrátou cesty při myšlené obíhačce na jedničku a tu potom v pohodě dohledal, protože znáte to: Co dělat když skape plán??? Pak to až na pár kliček šlo dobře a já se prokousával stabilním výkonem vzhůru startovním polem až na průběžnou devátou pozici na dvanáctce. Pak 20s zbytečný zásek na čtrnáctku, protože kontrolu označenou v mapě i popisech jako hustník si představuju jinak než spadlý strom. No ale i tak jsem se pohyboval na šestnáctce ještě před pozdějším vítězem českých nominaček Dýmem. No jenže to je ten problém. Závod se počítá až na pásce a tam jsem se po hrozivé chybě (vlastně dvojchybě), když jsem si nepočítal vrstevnice (lépe přehlíd se o jednu tlustou a hledal ji o pětadvacet metrů výš) dostal s uctivým odstupem od nejlepší. Místo útoku na první desítku na mě zbyla pozice v desítce páté.
Záběry z trackingu reprezentací CZE a ITA (bez Šédi a Beta) ukazují, že jsem se pohyboval na čele.
Chyby na sedmnáctku a devatenáctku hodily minimálně čtyři minuty. V tuhle chvíli už jsou naši nejlepší v cíli..
Další den nás čekal long na Barricatě a 17,5 km s 800 m převýšení vypadalo docela na dlouho. Nakonec byla trať výborná a vcelku skluzná, takže to Thierry stlačil skoro pod sto minut. U mě to bylo podobné jako na middlu. Udělal jsem několik drobných chyb, ale můj výkon byl stabilní. Doběhl jsem o šestku Jussiho Sunu a trochu si s ním podržel tempo. Když jsem nabíhal do motýlu v poslední části trati po nějakých 80‘, tak to zase vypadalo solidně a já se pohyboval výsledkově mezi Ňufem a Dýmem s Kodym. Pak přišla první motýlová uzlovka, kde mě docela rozhodilo, že nerazila, pak jsem po celé mapě hledal R políčka, která tam nebyla a pak po asi 15s konečně orazil a vydal se do nejtechničtější části mapy. I když jsme se na tohle místo s Ňufem speciálně zaměřili udělal jsem několik zásadních chyb v rozhodování pod tlakem a poztrácel se podobně jako den před tím. Dohromady to hodilo sedm minut chyb a sen o MS byl ten tam. A aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě trochu zasekl lýtkem v ostnáči, aby bylo vidět, že jsem do toho šel srdíčkem a na krev J. Pak se mě ještě dostalo té cti být podruhé za víkend prohlášen jako DISK. Nejprve jsem byl DISK na Béďovi, když jsem se Šéďou vařil a pak tady spolu s několika dalšími závodníky, protože nás nějak zapoměli oddisknout v systému po doběhu a ukázání ražení v mapě. No nic i o tenhle DISK jsem nakonec dva dny po závodě a intervencích z několik stran přišel a mohl započítat nějaký ten bodík do Coppa Italia. Momentálně po pátém kole se pohybuju jako nejlepší eliťák z OR Tarzo na krásném devátém místě;-).
Situace při náběhu do motýlku...
... a při jeho opouštění.
No, i když jsem byl po middlu zklamaný, po longu mi došlo, že moje výkony můžou být solidně konkurenceschopné a že nechybělo moc a pořádně jsem koučům zamotal hlavy. Fyzičce něco chybí, ale cítím se líp každým dnem. No ono se vlastně není čemu divit, když jsem bojoval v dubnu a květnu asi šest týdnů s nárazově masívní únavou, která, jak jsem se dozvěděl včera z krevního testu, byla nejspíše způsobena nevědomky prodělanou boreliózou. Po sezóně to přeléčím ATB, začnu pořádně makat a příští rok si už WOC ujít nenechám ;-). No nic teď jsem zcela v pořádku a připraven se poprat o nominaci na WUOC.